Recent Articles

Recent Articles

Posted 19.02.2018Comments are off | Seznamka Ostrava

Nevěrná manželka sex mladá boleslav

nevěrná manželka sex mladá boleslav

Manželova epilepsie Dobrý den, pane doktore, manžel, byl naprosto zdravý chlap, který se léčil Manželova nevěra Dobrý den,před několika dny jsem náhodou přišla na to, že mě manžel podvádí Manželovi se ničí nehty Dobrý den, manželovi r. Manželovy se po nohách dělají hrozné modřiny fialové barvy Dobrý den, chtěla bych se zeptat, manželovy se po nohách dělají hrozné modřiny Manželská krize Dobrý den, s manželkou prožíváme po 8 letém svazku hlubokou krizi, je mi jesné, Manželství a rodina, versus droga Dobrý den, nerada se svěřuji cizím osobám s mými problémy, ale ráda bych znala Manželství dvou psychiatrických pacientů Dobry den rada bych znala odpoved na tuto otazku Muj manzel si nasel milenku Manželův stav po reoperaci nitrooční čočky dne Manžeta rotátoru Dobrý den pane doktore, zdravím Vás a mám jen tento dotaz.

O víkendu jsem se Mapa na jazyku Dobrý den, mám podivnou bílou mapu na jazyku asi dva roky. Mapa se mění, není Mapove fleky na kuzi Dobrý den, uz nejakou dobu pozoruji fleky v oblasti bricha a zad. Mapove kozni fleky Dobrý den, uz nejakou dobu pozoruji fleky v oblasti bricha a zad.

Mapovitá vyrážka v oblasti třísel Dobrý den, mám svědivou vyrážku v oblasti třísel, která je zejména na vnitřní Mapovitý jazyk Objevil se mně na jazyku povlak a fleky, které občas štípou např. Krev v plodové vodě Dobrý den, ještě ve 20tt mám hematom,teď již jen slabě krvácím do této doby Úraz hlavy při autonehodě Dobrý den měli jsme autonehodu.

Já jsem seděla za řidičem a bouchala se asi Bolest a nevolnost z hladu Dobrý den, paní doktorko. Už delší dobu pozoruji problém hladu. Křečové žíly Dobrý den, je mi 24 let a na levém lýtku jsme měla dvě, nad kůži výrazně vystupující, Uzliny na štítné žláze Dobrý den, chtěla jsem se zeptat co to znamená, když mi zjistili na sonu Parestezie na horních a dolních končetinách dobry den, mam potize se zvlastnim pocitem na kuzi: Bolest bérce Dobrý deň, prosím Vás už 3 mesiace mám veľké bolesti v oblasti holennej kosti, Citlivé oči na světlo Dobrý den, vadí mí světlo podobně jako na tomto videu v 1 minutě a 53 sekund Přetrvávající nevolnost a neustálý pocit hladu Dobrý den, zhruba týden mám žaludeční problémy, které spočívají v tom, že i Infarkt dobrý den chci se vás zeptat pokud někoho za sahne infarkt jaké hodnoty se projeví BUlka na řitním otvoru Dobrý den, udělal se mi u řitního otvoru bulka, na omak není nikterak tvrdá Helicobacter pylori Dobrý den, obracím se na Vás dotazem, zda si myslíte, Byla mi zjištěna Bolest kolene po operaci menisku Dobrý večer, potřebovala bych poradit.

Bolesti mi vystreluji do boku,kycli Poranění znaménka, tvorba znamínka Dobrý den Chtěl bych Vás poprosit o zodpovězení pár dotazů který mezi sebou Žilní trombóza Dobrý den,v pátek mi byla zjištěna hluboká žilní tromboza v levé noze od kolene Puchýře na kůži Zdravim pani doktorko udelal se mi na onliceji mali puchýřek nejdrive jsem si Vysoký tlak a panické ataky Dobrý den Bolest holenních kostí Dobrý den,je mi 17 let a měla bych takový dotaz.

Asi před cca 3 týdny mě začala Bolest na hrudníku a kašel Dobry den, Pred par dnama me ve spanku prepadla bolest v hrudniku ve vyssi Poraďte se s lékařem Objednat k lékaři Zavřít Potřebujete lékaře? Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. A to je to, co mě drtí - snažím se to napravit, být ještě pozornějším jako za mlada , projevovat jí lásku a něhu bez sexu či sexuálního podtextu , rodina i moje žena je pro mě opravdu vše, ale strašně mě to čekání než se ona rozhodně "co vlastně chce" ničí - obzvláště když se nevidíme, což je každý pracovní den od osmi ráno až do šesti do večera.

Ani v práci se nemůžu soustředit, jsem úplně mimo. Když jsme spolu, snažím se jí nic nevyčítat, naoko se náš vztah zlepšil - tulíme se k sobě, dáváme si pusy na dobrou noc, atd. Řekl jsem jí, že pro záchranu našeho vztahu udělám vše, ale že nevím jak dlouho to takhle dokážu snášet.

Kdyby řekla, že toho lituje a že to s ním ukončí, tak to neřeším a soustředím se jen na zlepšení našeho vztahu, ale ona jen pořád opakuje, že neví co má dělat, že to má v sobě jako na srdci a že potřebuje čas.

Jenže já nevím, jak to takhle dlouho ještě vydržím - strašně mě deptá a to jsem jí také řekl , že se mezi námi nemůže rozhodnout, přitom kdyby nás měla ráda stejně, tak v můj prospěch musí rozhodnout naše rodina děti , kterou ani ona nechce zničit.

Jenže takhle se obávám, že se rozhoduje mezi ním a rodinou ne mezi ním a mnou , kde v můj prospěch hrají děti a v jeho čerstvá láska - a tohle mě strašně psychicky ničí, i když vím, že bych měl vydržet a ten čas jí poskytnout. Ale jak to mám vydržet? Jak se vyrovnat s tím strašným psychickým tlakem? Moc toho nenaspím, nechutná mi jíst ani pít a na svoje koníčky ani na práci nemám vůbec náladu.

Jediné, co chci je být s ní a s mými dětmi - obzvláště když se k ní přitulím nebo ji chytím za ruku, tak jsem najednou v pohodě a ještě i chvíli po tom mi to vydrží…. Tu erekci bych hledala jinde. Slunce může mít tak maximálně erupci. Ale je to sviňačinka co se děje, začínám věřit tomu, že se ženské nudí a tak vymýšlejí. Něco na tom vtipu o řetězu bude Jirko, je to smutné, co musíte doma řešit. Máte k rodině zodpovědnost a Vaše žena ne, jinak by takto nemluvila.

Žili jste v klidu, v pohodě a najednou se zakoukala do nějakého chlapa? No, měla všechno, hodného manžela, jistotu, tak se jí zachtělo něco nového. Připomeňte jí pohádku o "Zlaté rybce", aby tak neskončila. Myslím, že i vaše trpělivost má své meze.

V tématech bys našel více podobných příběhů plných zoufalství a beznaděje. Zkus zalistovat a přečíst diskuze, třeba  Ti některá rada "padne". Ne ne ne a ne, nebudu reagovat, jinak bych na dresu Tvé ženy vrhal nože Člověk se snaží a ještě mu to je pak házeno pod nohy Jak říká Barča, nic mě taky nenapadá a to se na to dívám z pozice podobné Tobě, jen mírně odlišné.

Naprosto Tě chápu není to ani černé ani bílé, prostě šedé a na prd. Já to vidím tak, že tomu je třeba asi dát nějaký čas, ikdyž vím, že se to velmi špatně snáší, proto ne moc dlouho a pokud se to nebude lepšit, tak nezbývá než udělat radikální řez, který bude bílý nebo černý.

Je to blbé, ale žít v nejistotě a hlavně s pocitem, že se o vlastní ženu s někým dělím je naprosto zničující. Na druhou stranu z toho co jsi napsal, se mi zdá, že tvoje žena jěště chce, tak snad to dopadne dobře, nicméně už bude vaše manželství jednou pro vždy poznamenané a ten brouček bude v Tobě pořád hlodat. Ahoj i ja se potykam s podobnym problemem a muzu jen souhlasit a konstatovat ze navrat spet nemusi bit to co pred tim. Hledal bych novou sanci. Pokat se clovek vraci spet do vstahu pred tim muze mu to znicit budoucnost.

Ja se na to zacinam divat pozitivne a vim ze na to nejsem sam a tento problem netrapi jen mne. Hlavu vzhuru, neohlizet se a jit vpred. Vse pak udela cas sam. Díky všem za podporu, ale není to samozřejmě jen vina manželky, jsme spolu 19let a za tu dobu se prostě šance na nové vztahy vyskytnou a ne vždy dokáže ten druhý odolat - síla něčeho nového krásného je veliká. A když se to pak potká s krizí ve vztahu, tak je na neštěstí zaděláno - a já si uvědomil, že jsem ve skutečnosti asi nebyl poslední rok y?

Řešení u každé takovéto situace je silně individuální, nicméně mně nejvíc pomohla rada Davida - prostě to rozseknout i když jsem si to někde v podvědomí uvědomoval, tohle byl ten impulz, který mi ukázal směr, kterým jít. A nepomohlo to jen v posunu situace u nás, ale hlavně v tom, abych si ujasnil já sám, co a jak a šel si zatím. Nejhorší bylo smířit se s tím, že můžu přijít o vše , ale čím víc jsem si to probíral, tím víc mi bylo jasnější, že když to nechám dlouhodobě plynout, tak se situace pro mě může leda spíš zhoršovat - jejich vztah bude nabírat na intenzitě, kdežto já z toho budu na nervy a tím půjde náš vztah dál k ledu.

A musel jsem si najít eventuelní nový smysl života - v mém případě staronový, a to naše děti - bylo by sice peklo je vídávat třeba jen jednou za čtrnáct dní a pak zas čekat, ale pořád by to stálo za to - pro těch pár okamžiků žít a nějakým způsobem fungovat. Vsadil jsem tedy vše a vysvětlil manželce, že já takhle dál fungovat nemůžu a pokud nedokáže vztah s tím druhým skoncovat, tak odejdu já.

Zkraje to moc nezabralo, bylo vidět že se s tím opravdu hodně pere, ale pořád se nedokázala rozhodnout, nechtěla se vzdát ani jednoho. Zlom nastal, když jsem jí řekl, že je mi to opravdu moc líto, ale že se příští týden odstěhuju. I když mi neslíbila, že to s ním skončí, bylo vidět, že si uvědomila, že to myslím smrtelně vážně a že ona o mě opravdu přijít nechce.

Vyhráno každopádně ještě není - je na ní vidět, že úplně rozhodnutá pořád není, nicméně věřím, že se o to, co po ní žádám, opravdu pokusí a mně se hodně ulevilo - tím že jsem se dokázal pevně rozhodnout a nastavit směr. Strašně se obávám, že to nezvládne a vztah s ním neukončí a já pak odejdu, ale pro mě osobně už jiné cesty není. To je mazec, já prožívám to samé již desátý den a ne se z toho probrat.

Furt si myslím, že to je jen nějaká hra, nebo zlý sen. Docela obdivuju tvou odvahu hrát vabank. Vím že mě to taky čeká, a tak se zatím snažím vyrovnat si účty s okolím.

Nedávám nic najevo ale pokud bych měl prohrát, tak chodit s hlavu dolů nebudu. Ještě štěstí že spolu dítě nemáme. Držím ti palce, snad si ještě napíšeme Takže jsem to s ní znovu probral, musel jsem odhalit, že o tom vím - a že jsem ji tedy "šmíroval", což ji samozřejmě naštvalo ale kdo by to v mé situaci neudělal, kdyžby tu možnost měl a z následujícího rozhovoru pak vyplynulo, že ani ta hrozba, že odejdu, není dost velká.

Znovu mě poprosila, abych jí dal čas a kvůli dětem neodcházel, s čímž jsem nakonec souhlasil - sice je to pro mě dál peklo, ale už ne takový jako předtím a chováme se k sobě navzájem hezky dotyky, mazlení a tak , takže to holt musím nějak vydržet a zatím se pokouším smířit s tím, že příjdu i o ni, i o děti - občas se na mě zadívá a slzí, jako by mi dávala sbohem.

Po těch našich rozhovorech jsem nabyl celkem jasného dojmu, že jeho  miluje  a mě nedokáže opustit spíš ze soucitu, protože mě má ještě " ráda " a kvůli dětem musely by se přestěhovat k němu do jiného města, k cizímu člověku, což by bylo docela trauma - máme na sebe silnou vazbu. Nevím jak si myslí, že to čas vyřeší - čím déle to bude trvat, tím více jejich vztah bude podle mě gradovat až se začnou pravidelně scházet i fyzicky a samozřejmě sexuálně , což bude poslední hřebíček do mé rakve.

Šance, že to samo nějak "vyšumí" je podle mě minimální když se ho nedokáže vzdát kvůli mě ani rodině po dvou měsících platonického vztahu založeného z větší části na telefonické komunikaci, tak to je asi dost silný a těžko si představit, co by se muselo stát, aby to najednou skončilo.

Takže já se snažím být co nejvíce pozorný k ní i k dětem a  užívat si každou chvilku s nimi i s ní , dokud to jde - všechno ostatní jsem zatím odstavil koníčky, přátele, atd. No a mezitím bych se měl psychicky připravit, že o ně dřív nebo později příjdu podle mě bohužel dost velká pravděpodobnost.

Což mi teda ale zatím vůbec nejde - už jen představa, že s nimi odejde k jinému a já zůstanu sám, mi momentálně příjde jako konec světa A čím víc se snažím náš vztah zlepšit a užít si ještě dětí, tím pořád víc se na nich i na ní stávám dál zavislej  - o nějaké přípravě na život bez nich nemůže být ani řeč Myslím, že byste měl od ní opravdu odejít.

Ne nadobro, ale prostě odejít, bez vysvětlování, a bez upozorňování na den, kdy odejdete. Prostě zabalte si pár věcí, a zmizte jako pára nad hrncem. Bez dopisu, bez udávání nové adresy. Dal jste jí spoustu času na to, aby se rozhodla, neudělala to, protože je přesvědčena, že odejít nedokážete. A věřte mi, že se ten její přítel velice rychle vzpamatuje, až zjistí, že jste fuč, ona tedy bude "volná", ale jemu nastanou starosti.

Bude muset řešit i Vaše děti, přece je ona nenechá samotné doma, aby se s ním scházela. A věřte mi, že on k Vám domů jen tak nepůjde, co by tam dělal, hrál si s dětmi? Takže přestaňte tlačit na svou ženu, tam se úspěchu nedočkáte, dejte jí to, po čem touží. Má "velkou lásku", nevidí, neslyší, nerozumí. Víte, on si to daleko rychleji rozmyslí ten její nápadník a uteče od toho. Za takové problémy, mu zase ten "špás" se vdanou ženou, stát nebude. Vaše žena je holka, ta se asi opravdu zamilovala jako náctiletá, ženy jsou jiné, ale jemu jde jen o jedno, o milostné povyražení, rozhodně mu nejde o to, aby se musel starat o celou Vaši rodinu.

Tak se nebojte, hlavu vzhůru a ukažte jim, že Vy se rozhodnout umíte. Jo a ještě něco. Až se vrátíte domů, trochu trucujte Vy. Buďte hodný, ale nepřehánejte to v pozornostech. Vy jste na koni a chybu udělala ona, nechte ji, ať se pro změnu zase snaží ona.

Barčo, je to taky možnost. Ale v momentě, kdy můj bývalý odešel a přestala jsem vidět jeho snahu byl pro mě z "kola venku". Zblázněné hormony opravdu zatemní mysl. Ale je fakt, že v obou případech jsou to matky, takže na ně by to opravdu mohlo a mělo mít ten efekt, že jim dojde, že rozbíjí rodinu a fofrem si vrátí priority na původní místa.

Ale je to opravdu sázka do loterie. Devatenáctiletý vztah, rodina, uspořádání, materiální zázemí a děti Když to ti dva chtějí, tak ale se vším. O to dřív to buď skončí, nebo ne. A totéž můžeš říct, když neudělá nic a bude trpět druhořadou roli.

Akorát že v něm jeho žena uvidí slabocha a využije třeba další naskytnutou příležitost. V prvním případě uvidí chlapa, co zná svou cenu. Uvědomuji si, že je to o něčem jiném.

Rizika v tom jsou určitě, ale máš pravdu, že když už nic jiného, tak si muž zachová svou hrdost a nepadne do role slabocha. I když dívat se na muže v této situaci, který se snaží žehlit situaci, kterou jsem zavinila já, jako na slabocha je přinejmenším zvláštní Kdyby se každý aspoň na chvíli zastavil a promyslel důsledky svých činů, než se bezhlavě vrhnout kamkoliv, kde se otevře nějaká možnost. Máme nově postavenej dům ve kterým jsem chtěl stárnout s rodinou a bejt heppy   chyba lávky, začal jsem lásku brát jako automatickou věc já to tak cítil, taky mi to neříkala a se neohlížel jinde ale ženský jsou holt jiný.

Takže pokud to dopadne blbě, bude mít oba dva úplný hovno, a to jenom proto, že jsem jí nedával dostatečně často nejevo svou lásku. Je mi z toho na blití a to i přez to že nemám co, žaludek stále zaseklej někde v krku.

Teď se mi trochu ulevilo, a to jenom proto, že jsem tohle všechno mohl ze sebe vyzvracet alespoň přes klávesnici, protože přátele máme splečný a tím pádem se nemám asi komu svěřit Kurva to bolí. Nechci vaše partnerky obhajovat, ani sebe ne, ale chci napsat svůj příběh-stejný-jen z druhé strany.

Naše "štěstí" bylo, že mně bylo 19 a bývalému příteli 23 a žádné závazky jsme k sobě neměli. Byli jsme spolu 4 roky z toho jsme spolu 2 bydleli v bytě, odkud se naši odstěhovali. Já jezdila do školy na intr, on chodil do práce. Ale jak píšeš ty, Tondo, náš vztah a láska pro něj byla samozřejmost. Pro mě také, ale v tom směru, že jsem nekoukala po jiných-šla jsem do školy, ze školy a do stáje a pak jsem byla na intru.

Nikam jsem nechodila protože jsem neměla potřebu. Já jsem od přírody žárlivec a proto, že jsme celý týden nebyli spolu a on tu měl volný byt jsem žárlila. A to jsem byla na "smíšeném" intru, kde byla spousta kluků mého i jiného oboru. Napsal sms typu "dobré ráno, jak jsi spala, já dobře" a druhou typu "dobrou noc, posílám pusu". Nezeptal se co dělám. Nezeptal se na školu. Prostě mi to přišlo jako nezájem protože vůbec nežárlil a neptal se, nepovídal si semnou Ke konci vztahu se mi ani nevěnoval, když jsem byla doma.

Byl závislý na počítačových hrách a v podstatě ani neregistroval, že jsem přišla domů. Uklidila jsem nepořádek, který tu přes týden vznikl a šla spát. On přišel po 3,4 hodinách a třeba ještě chtěl sex Srdce mi krvácelo, protože jsem ho milovala, ale byli jsme si strašně vzdálení. Jirka si svou chybu v tomto uvědomuje, Tondo, ty se nad tím prosím ještě zamysli.

Vím, že je to od nás, žen sprosté, ale my potřebujeme i tu romantickou "dětinskou" lásku vyjádřenou. Klidně kopretinou utrženou před barákem, ale to, že jste si vzpomněli Jela jsem na tábor, kam jezdím už od dětství. Večer u ohně jsem si začala povídat s jedním z vedoucích. Nikdy se mi nelíbil, neměli jsme si co říct, ale ejhle. Byla jsem citově vyprahlá a tohle byl muž, který mě poslouchal. Měl podobný zájem a vyprávěl mi o něm. Od přítele jsem dostala 1 sms denně, ve které mi sdělil, že potkani moji mazlíčci smrděj a že zas udělali bordel kolem klece.

Nezeptal se, jaké máme počasí, jestli mi není v noci zima, nic Snažila jsem se, ale v půlce tábora mě ztratil.

S vedoucím jsem nic neměla, jen jsme si povídali, ale to, že mě vyslechl, porozuměl mi V druhé půlce tábora už jsem se k němu i přitulila. Chybělo mi i to obětí a cit, který tady byl a silný, ač přátelský. Chtěla jsem to nechat na táboře, ale nešlo to. Doma jsem myslela, že se zblázním. Ale přítel pro mě ani nepřijel ty 3 zastávky metrem k autobusu. A ten vedoucí mi hned po odjezdu busu napsal Byly to strašné protiklady a já se tomu prostě nemohla bránit.

Doma chtěl přítel v podstatě hned sex. Na nic se nezeptal, neřekl, že jsem mu chyběla. Tenkrát jsem mu opravdu "dala". Brečela jsem protože to bylo citově strašné a nesnesitelné. Ve všem byl takový zmatek. A vedoucí psal a ptal se jak se mám. Pozval mě na večeři, šli jsme se projít. V noci na Pražský hrad - o tom jsem vždycky snila. S přítelem jsme za 4 roky byli venku asi 3krát protože by mu jinak utekla hra Na Hradě jsme se poprvé líbali.

A mně se nechtělo domů. ALe bylo mi jasné, že mu to musím říct a rozseknout to. Rozsekl to přítel a vlezl mi do telefonu. Večer na mě uhodil a já mu řekla na rovinu, jak to je. Že v současné době ho mám ráda, ale ten cit je opravdu jinde a k někomu jinému. Všechno jsem mu řekla. Proč se to stalo, co mi chybělo. Jenže já mu to říkala už dřív, on mě vždycky odbil slovy "až budeme mít peníze" nebo "v létě" Nic jiného se dělat nedá.

Hrozně se snažil, ale opravdu mi ho spíš bylo líto. Nakonec jsem vztah s přítelem ukončila protože jsem ho nechtěla dál trápit. Nedokázala jsem situaci řešit jinak a nezvládla jsem to. A hlavně jsem si nedokázala odpustit, že jsem ho "podvedla"-přitom jsem s vedoucícm z tábora nespala, "jen" jsme se líbali. Omluva to není, ale mně bylo 19, byla jsem ve svém prvním vážném vztahu a neměla jsem závazky v podobě dětí.

Jirko, obzvlášť tvoje žena by měla mít velkou motivaci vztah ukončit. Ale věř mi, že je to težké. Pokud se přestaneš snažit ztratíš ji určitě.

Přijde mi, že jste před tím byli spokojení a to si nakonec uvědomí. Hlavně si uvědomí, že ty ses už poučil. Chlapi, láska není samozřejmost a ženy jsou rády, když vidí váš zájem. I v podobě drobností-nechcem po vás bůhví co. Vím, že se zdáme nevděčné. Teď bydlím u současného přítele. Studuji, takže domácnost táhne finančně on, což si uvědomuji a cením si toho. Umožňuje mi bezstarostné studium, za což jsem mu vděčná. Ale psával mi hned ráno, když došel do práce. Probouzela jsem se a měla jsem na mobilu krásnou smsku, kde mi přál dobré ráno, v poledne mi psal, jestli budu něco vařit k obědu nebo jestli půjdem nakoupit a uvaříme něco až večer spolu Jsme spolu 14 měsíců a už nepíše.

Přeci jsme spolu večer doma, tak co by mi měl psát. Ano jsme doma, ale ne spolu. Přijde, dá mi pusu, pohraje na klavír, koukne na zprávy, učí se a jde spát. Já mezitím uvařím, poklidím, kouknu na zprávy a jdu spát. On naší lásku bere jako samozřejmost a už se nesnaží a já se zas začínám cítit citově vyprahlá.

Když mu to říkám, mávne nad tím rukou, ať si nevymýšlím. Vždyť u něj přeci bydlím, takže mi dává svou lásku a zájem najevo dost. Já si to uvědomuji, ale kdyby mi napsal alespoň jendu smsku.

Kdyby přišel a na 5 minut mě po práci objal, sedl si ke mně na gauč a zeptal se, co jsem dělala Pořídili jsme si spolu dvě potkaní miminka - ještě že tak. Aspoň o nich se spolu bavíme a jim se spolu věnujeme. Jinak bychom vedle sebe jen žili. A to žena nevydrží. Jak říkám, to, že si to najdeme jinde tímto neospravedlňuji. Jen vám, chlapi, píši, jak jednoduše tomu jde předejít. A zkuste si vzpomenout-neříkala vám partnerka někdy, že si málo povídáte?

Ženy mají tu blbou vlastnost, že dávají signály a neřeknou věc na rovinu. Ale já když příteli říkám, že bych byla ráda, kdyby se mi víc věnoval a dal mi najevo svůj zájem to tak opravdu myslím.

A proboha, neptejte se nás jak nám máte svůj zájem dát najevo. Ještě před rokem jsem si přišla jako královna, jak mi přítel podstrojoval-jak se snažil. Teď už jsem jistota. A to nikdy není dobře. Uvědomuji si, co všechno mi přítel dává a proto se opravdu zuby nehty držím a nic nikde jinde nehledám. Ale chybí mi to.

Jednou už jsem si to ale našla jinde a vím, že není cesty zpět. Přítel by mi "tenkrát" odpustil, ale já nesnesla, že by tam ten brouček byl a hlodal a že jsem to vůbec mohla udělat. Takže teď "radši" nikam nechodím a nikde moc nekoukám protože tento vztah rozbít nechci a jen marně dál a dál příteli říkám, co mi chybí. On ale pořád mává rukou. Takhle ten vztah taky fungovat nemůže protože já nejsem úplně šťastná.

A vím moc dobře, že přítel mě šťastnou umí udělat a že to pro něj zas takový problém není. První půlrok určitě nebyl Není to vaše vina, to určitě ne. Vždycky je to vina obou. Doufám, že pochopíte, co jsem textem chtěla říct. Neberte nás, partnerky, jako samozřejmost a věřte mi, že stačí občas maličkosti, aby nás potěšila a ukázala váš žájem. Hlavně nás poslouchejte-v té změti nedůležitých informací se skrývají ty žádosti a upozornění, co nám chybí.

Hlavně ale doufám, že se vaše situace obrátí v dobré. Já se poučila a vím, že podobnou situaci už nechci způsobit, takže se podle toho zařídím. DOufám, že vaše partnerky si uvědomí, co chtějí a co je priorita co nejdříve a také se dostatečně poučí. Obzvlášť, když už jste se poučili vy. To, co je dole, je dlouhé, ale snad to jiným či Jirkovi pomůže Jirka jistě za tu dobu, co uplynula od jeho příspěvku vyřešil.

Na místě Jirky bych si uvědomil, jestli svoji skuteně ženu miluju nebo ne. Určitě bych neopouštěl společnou domácnost. Tedy šel bych po ekonomické linii: Když je to majetek, ženy - pryč. Najít si vlastní bydlení, osamostatnit se. Jinak bych neopustil bych ženu a děti, pokud ji skutečně mám rád. Zeptal bych se ženy, na její program, kdy se vrátí z rande, jestli se už vyspala s tím člověkem, kterého miluje. Jestli by mi ho představila, abych věděl s kým tráví čas jestli to není nějaký fakt promiskutní vůl a vydřiduch; protože jestliže mám ženu rád, tak ji i před touto potenciální nástrahou budu chtít ochránit.

Pak se ukáže, jestli jste spíše jako setra-bratr  či otec-dcera nic jiného mě k Jirkovi nenapadá. Jestli ano, je dobré nechat ženu šťastnou.

Ona se ovšem taky může mýlit. Možná je to opravdu jen o "chemické reakci". Což koneckonců je, ale vývoj vztahu nemusí zpět k něčemu trvalému. Tak snad i chvíli - roky počkat. Čím víc jim dovolím být spolu, tím se rychleji ta "chemická reakce" vyčerpá a do vztahu musí zákonitě vstupovat i jiné kvality než prvpočáteční okouzlení. Pokud, ale vím, že to nezvládnu, tak odstěhovat a omluvit se ženě, že to takto neumím, ať mi odpustí a popřát ji hodně štěstí, ale dodržet ekonomiku: Hlavně žádná očekávání, ale stát se samostatnějším a uvědomit si vztah k ostatním.

Zajistit co nejlepší podmínky pro vývoj dětí. Ať to dopadne jak chce, důležité je, uchovat si nějaký "kamarádský" vztah k ženě. Lidské vztahy jsou posvátné! Když zůstane Jirka sám, pak určitě naváže nový vztah s chápající děti apod. Tak já "provedl" něco takového ženě. Po 19 leté známosti, kdy 19 let existujeme a z toho 16 let manželství. Je to o té "samozřejmosti". Žijeme vedle sebe, ale nic, kromě dětí, peněz  a starostí vlastně nesdílíme.

To hezké se vytrácí a zbývá jen ten zápřah, unavenost, vyšťavenost apod. Na tom krásném se ale musí pracovat, jinak převládne to šedé, automatické a většinou v kategorii starost, čili nic pozitivního, co by člověka drželo s tím druhým. To se po půl roce nestalo a já rezignoval - na náš vztah, na to, že pro ženu nejsem vlastně důležitý. Ekonomicky jsem prostě musel být jinde, ale žena, která je náročná "na jistotu" to nedokázala rozhodnout a nepřestěhovala se.

Její rozhodnutí vedlo k tomu, že si na místě nedokázala najít práci. Ukázalo se, že pro ženu opravdu nejsem tak důležitý, jak děti a jejich pohodlí a zázemí apod. Jak to vlastně ohodnotit, jestli jsem pro ženu důležitý? Podle toho, co říká, podle toho jak je na mně závislá?

No prostě podle toho, jak to už x roků chodí: Společné telefony - žili jsme vlastně každý jinde, jak se máš, jak to jde apod. Víkendový návštěvník vlastní rodiny. Postupně upadající zájem o sex u ženy, narušování teritoria vlastní osobou vlastní rodině apod. Takže neděle a vlastně prázdný člověk jede zase zpátky do místa své práce.

Bez výhledu společného života. Naprostá rozčarování a rezignace. Držel jsem se jen toho, co bylo "nejdůležitější": Občas doma něco o víkendu či o dovolené vypomoct. Stačilo vědomí, že jsou děti OK a daří se jim.

To, že ženě se daří hůř - zdravotně, jsem sice po telefonu slyšel, ale o víkendu neviděl. Rok žena nepracovala - nevydělávala. No a jak to šlo dolů v místě trvalého bydliště, tak to šlo nahoru v místě přechodného bydliště. Díky lidem kolem sebe jsem vlastně začal získávat jakoby náhradní rodinu a nové sociální vazby. Když žena přijela do bytu a začala tam "organizovat", tak mi to velmi vadilo - moje teritorium. Po půl roce samostatného života a víkendových návštěv jsem se stal "nezávislým".

Měl jsem své teritorium a nikdo mi do něj, ani vlastní manželka, nebude zasahovat. To samé bylo zrcadlově v místě trvalého bydliště: Žena měla náplň děti a domácnost patří k většině žen, které nemusí dělat kariéru a naplňuje starost o domácnost a děti.

Člověk potřebuje ty "sociální vazby". Tak se do blízkosti mého bytu přistěhovala jedna žena. Vlastně jsem ji ignoroval hodně dlouho. Společné chození do práce, alespoň na části cesty a společné rozhovory. Pak po x-měsících i první večer se sklenicí vína. Pak X společných - ve dvou - večerů v průběhu X měsíců a zjistili jsme, že je nám spolu fajn - oba se spolu smějeme.

Uvědomil jsem si, že dost dlouho mi nebylo tak hezky a dost dlouho jsem se tak nesmál. Při jednom nedělním odjezdu jsem zjistil, že můj hlavní důvod jet do místa práce je ta žena - prostě jsem ji chtěl vidět a pokecat o životě a jak se má.

Manželku jsem průběžně informoval. Ano ta druhá žena byla kamarádka a začala vyplňovat můj život. Povídal jsem manželce o mé známé, co říkala, o čem se bavíme apod. Normální sdílení toho, co mi dělalo radost, čemu jsem se smál či nad čím člověk přemýšlí Umím si představit, že toto mnoho žen - manželek odsoudí. Manželka to brala tak, jak to bylo: Samozřejmě, že občas ji řeči o mé kamarádce "lezly krkem".

Ale oba s manželkou v podstatě nejsme žárliví, takže to vydržela, ačkoliv už manželce naskakovaly první náznaky podezření, že by to mohlo být i jinak. Pak přišlo ze strany té ženy nezvyklé objetí při příležitosti přání k jedné události. To už mě začalo vrtat hlavou, že to přeskakuje kamarádství. Ale budiž jiný kraj, jiný mrav, případně trochu více alkoholu. Manželce jsem to řekl, že jsem dostal od vlastně od dvou žen vášnivější obětí. A pak tedy za 2 měsíce došlo na sex.

Přechozí společné večery mi bylo jasné, k čemu se schyluje. Ale, stejně jsem podlehl. A ta žena, mě evidentně chtěla a mě s ní bylo dobře. Už jsem nechtěl odmítnout po X-té zájem jiné ženy. A bude to muset skončit. Sex s tou ženou byl nádherný. Kupodivu, já ten sex s ní nepotřeboval, ale bavil mě.

Asi právě pro to. Sex jsem nepotřeboval, protože jsem měl sex s manželkou doma o víkendu. Ale s novou ženou to bylo milování s vášní apod. Jenže po sexu s novou ženou, zjišťuju, že sex s manželkou je lepší. Že to, co jsem nerealizoval — nemohl, s manželkou, protože to prostě manželka neakceptuje, realizuju s druhou ženou.

A pak mi stačí i to, co stačí manželce. Netlačím na ni, jsem uspokojený a dokáži tak vychutnat nuance manželky a lépe ji uspokojit. Začali jsme se s manželkou zase také milovat. Samozřejmě, že na začátku vztahu s manželkou jsem se "jen" milovali. Šťastnějšího člověka jsem ještě neviděl. Měl jsem v jednu chvíli dvě manželky. Neměl jsem vůbec problém uspokojit dvě ženy a skutečně uspokojit. Asi ne jenže později se ukázalo že vlastně ano.

S oběma jsem se rozcházel několikrát. Oběma jsem ublížil — no já ne, to oni si to myslí, či to tak cítí. Sex s právoplatnou manželkou je nyní mnohem vášnivější. Sex se starší ženou, není — je daleko. Nemůžeme si být na blízku. Snad jen přes internetové komunikační prostředky. Ale vlastně, co to je milovat? Pro mě je to starost od druhého, fungující sex, důvěra. Jednou za čas se mi stýská po starší ženě. Ale aspoň s ní mohu pokecat o životě. Právoplatná manželka ví, že se starší ženou komunikuju.

Tak je podstatně klidnější. Nedokážu plánovat nějaký horizont s právoplatnou manželkou. Nedokážu plánovat horizont se starší ženou. Formálně jsem se rozhodl, ale vlastně ctil jen realitu: Máte dvě děti a které dítě si vyberete? Je mi jasné, že právoplatné manželce se může přihodit něco podobného: Když se to stane, mám vyřešeno dilema. A taky mohu skončit sám. Ale manželka asi ne J.

Ale taky je dost pravděpodobné, že manželka mě vyzve, abych se sbalil. Počítám s každou alternativou a asi nebudu překvapený. Nerozhodnout se je taky rozhodnutí. Vím, že formální rozhodnutí nic neřeší. Pořád mám sny, kdy v jedné osobě vystupují obě ženy zároveň. Pokud zůstanu s manželkou, tak stejně musíme začít budovat nové základy. Pravděpodobně ale stejně skončíme ve starých kolejích — je to dřina nové základy.

Třeba jednoho dne se ve slušnosti a přátelsky s manželkou rozloučím, protože zjistím, že ten konflikt proč to musí být konflikt, proč mě někdo nutí do rozhodnutí, když je mám obě tak rád? Budu vědět, že opouštím osobou, kterou mám rád, ale že té osobě nesmím už více škodit tím, že mě chce vlastnit a mít jen sama pro sebe.

Z druhé strany — ze strany starší ženy to může být bledě modré. Vím, že je to jen o programování. Lidi se mohou milovat vzájemně. Umím si představit, že k manželce přijde chlap, který ji bude něco říkat a on ji dá něco, co sám neumím, co sám nemám — každý je jedinečný. Ačkoliv rozdíl nemusí být velký. Umím si představit, že toho nového chlapa poznám, staneme se přáteli, budeme se respektovat a společným silami vychováme ty děti, a uspokojovat nároky našich žen a případně jeho dětí a budeme se zastupovat na cestě v této zkurvené — pokřivené - civilizaci.

Prosím, neodsuzujte mě za ten odstavec nahoře. Ještě jsem to nezažil, je to jen teorie — ale umím si to představit. Stejně je to nakonec jen o tom, jakou cestu si člověk vybere a kdo ho na té cestě bude doprovázet. Pochopitelná je pak realita — nároky jednoho a druhého. A proto si člověk bude muset vybrat tu cestu s jedním nebo druhým. Ježkovy oči, člověče, Vy umíte žít jen ve svých představách a ještě si myslíte, že stejné představy může mít Vaše manželka.

Vy nevíte, co chcete a nejraději byste, aby to za Vás někdo rozhodl a klidně se podřídíte. Chudák Vaše žena, co to má doma za chlapa, měl byste být rád, že vám nevěru odpustila, ale Vy nevěru stále živíte v sobě ve svých představách, takže stejně jste stále nevěrný.

Když tak milujete ty představy, tak si představte, že že jednou budete starý, počúraný dědek a budete rád, že se o Vás někdo postará.

Manželka, milenka, nebo LDN ka? Máúcta, mějte se a probuďte se konečně. Już nie czekam Już nie trwonię mych dni na żal Jestem pewna Trzeźwym okiem dziś widzę jak Każdy z nas robi błąd Czeka aż przyjdzie ktoś Kto wypełni nam świat Każdy z nas cierpi, bo Wierzy, że przyjdzie ktoś Kto ukoi nasz strach Co może przyjść tego nigdy nie wiesz Za całe zło przestań winić siebie Wiarę masz, siłę masz by zmienić to Zrzucę ciężar twych kłamstw Powtarzanych co dnia Zacznę wierzyć w to Że żyć bez ciebie się da Obiecam otrzeć swe łzy Już wiem nie po to mam być By się zadręczać Do wnętrza swój krzyk chować Nie tego chcę Dziś nie tego chcę.

Only child know A man decides after seventy years That what he goes there for, is to unlock the door While those around him criticize and sleep And through a fractal on a breaking wall I see you my friend, and touch your face again Miracles will happen as we trip But we're never gonna survive, unless We get a little crazy No we're never gonna survive, unless We are a little crazy. You wear guilt Like shackles on your feet Like a halo in reverse I can feel The discomfort in your seat And in your head it's worse There's a pain A famine in your heart An aching to be free Can't you see All love's luxuries Are here for you and me.

Words are very unnecessary They can only do harm Vows are spoken To be broken Feelings are intense Words are trivial Pleasures remain So does the pain Words are meaningless And forgettable. I'm not looking for a clearer conscience Peace of mind after what I've been through And before we talk of any repentance Try walking in my shoes Try walking in my shoes You'll stumble in my footsteps Keep the same appointments I kept If you try walking in my shoes If you try walking in my shoes.

Love - Devotion Feeling - Emotion  Don't be afraid to be weak Don't be too proud to be strong Just look into your heart my friend That will be the return to yourself The return to innocence.

Na světě existují tři nejrozšířenější příčiny vzniku těžkých psychoemocionálních prožitků, utrpení a bolesti. Zkuste si na chvíli představit, že jsme se vrátili například k technologiím a modelům aut, telefonů, televizorů, bílé techniky aj.

Jak bychom se cítili? Ve skutečnosti stále rozpracováváme nové technologie a vytváříme nové modely. A jak se změnil model vzájemných vztahů mezi lidmi od zmíněných Cítíme se v něm stejně pohodlně a bezpečně jako v novém stylovém autě? Je tento model pro nás stejně komfortní jako současný moderní nábytek, koupelna nebo kuchyně? Je stejně tvůrčí jako práce na vysoce výkonném počítači? Vypadá to, že ne!

Nejstrašnější na tom je, že se tento model neustále přehrává, podporuje a propaguje ve filmech, televizi, divadle, tisku, literatuře atd. Proto nikoho nenapadne něco v něm změnit, nebo vytvořit něco nového a konstruktivního. Jak se s tím vypořádát? Nechci rýpat, ale Tvé myšlenky mi přijdou poněkud nelogické. O tom, jestli je to dobře nebo špatně by se dalo polemizovat, prootže spousta věcí už je přehnaná a lidstvo bez technologie, přístrojů a elektroniky už nedá ani ránu.

Ale co se týče vztahů, možná by nebylo špatné se vrátit v čase. A kldině i o let. Díky všem těm technologiiím si lidé přestávají vážit sami sebe a sebe navzájem. Natož, aby někdo ctil vztahy a nějakým způsobem je udržoval. Proč posílat milostné dopisy a dárečky, když smska to zvládne taky.

Proč se vídat a trávit spolu čas, když se dá zrealizovat videohovor. A když mě omrzí partner, sednu k netu Lidi díky dnešní době ztratili úctu k lásce. To je důkaz nezodpovědnosti a neschopnosti myslet do předu a ctít závazek.

Neříkám, že vždycky, ale když byl rozvod tabu, rozváděly se páry, které měly důvod. A pádný, ne že je to omrzelo nebo jeden druhému "zahnul". Ženy mají dnes stejné možnosti jako muži a mají pocit, že je nepotřebují. A nakonec někdo pořád kouká za plot, přebíhá, přebírá Technologii bych zastavila tak před 5, lety - tam to bohatě stačilo.

A tu nezodpovědnost a uhnanost ve vztazích - to už já těžko posoudím. Nevím, kdy přesně se to zvrtlo. Fakt je, že když se rozváděli naši, byly to poslední chvíle rozvodů jako tabu. Od té doby se lidé rozvádějí jak na běžícím pásu. Ale to "semínko", které tuhle nestálost a rychlost způsobilo, padlo na úrodnou zem už dávno.

Kdo a kdy ji zúrodnil je ve hvězdách. Každopádně je to špatně. Takže ano - cítila bych se lépe ve "starším modelu vztahu" než v novém luxusním autě. V tom novém se totiž dá jet mnohem rychleji a člověk se snáze "vybourá". I když jsem byl vůl a bral vzájemnou lásku a toleranci za samozřejmost, chodili jsme na procházky, tu a tam jsem přinesl dáreček, koupil jsem jí vše o co projevila zájem, popřál dobré ráno a občas, leč zjevně málokdy říkal od sdrce miluju tě Ale samozřejmě si uvědomuju, že to byl můj přístup k osobě na které mi nejvíce záleží který jí odehnal k jinému..

Ano teď je pozdě sypat si popel na hlavu a brečet do polštáře. Ale nevzdávám to, jde mi opravdu o nejdůležitější věc v mém životě.

Tondo, ale jestli jsi ji zase úplně "neignoroval" a dělal to co píšeš, úplně nevidím důvod, proč hledala něco v jiné náruči. Už ani mně není 15 a nepotřebuji každý den slyšet "miluji tě". Možná ani každý týden To není něco, co se říká, ale vyjadřuje činy. Když jsem k němu začla jezdit. Koupil větší skříňku, aby se tam vešly i moje věci, pak jsem dostala svou skříňku a knihovnu na učebnice a fotky. Už máme stůl, televizi Jak říkám, sice to není naše, ale přítel byt zařizuje.

A i pro mě a řeší semnou co a jak, což je důkaz lásky. Pokud jste spolu postavili barák a byls pozorný, nevím co víc chtěla Hlavní je, že už to víš ty. Pokud si slečna neuvědomí "kam patří" a nenajde v sobě kousek vděku a nepochopí, že to byl důkaz vaší lásky Opravdu nemám ráda ženy, které z muže tahají peníze. Když něco chci, ušetřím si na to.

Neříkám, že bych se nechtěla nechat rozmazlovat, ale nemám dobrý pocit, když za mě muž moc utrácí. Nějaká spravedlnost určitě existuje a věřím, že nakonec budeš spokojený. I ty, i muži v podobné situaci. Držím palce, aby to bylo co nejrychleji. Láska jako vášeň nemá mnoho společného s materiálním zajištěním Většina vztahů taková není, z jedné strany je to láska, z druhé pohodlí, pocit jistoty, materiální zajištění, sympatie, strach být sám, potřeba se o někoho starat, být užitečný Jsem ještě pořád pídě, ale moje růžové brýle už se před nějakým tím pátkem roztříštili na padrť a proto "nevěřím" na vášnivou lásku na celý život.

Já jsem sice romantik a ráda bych to zažívala, ale zjišťuji, že to asi reálné není. Na jednu stranu získávám ale i tuto "vášnivou lásku" od svých zvířat - jejich city a emoce jsou pořád stejně silně vyjádřené. Osud mě spojil s mým koníkem a udělal z nás parťáky nadosmrti. Ten samý osud mě ale naučil, že takovou oddanost a lásku od člověka nezískám i kdybych mu ji věnovala "po tunách".

Lidé prostě takový nejsou. Chemie a vášeň se prostě časem vytratí - je to přirozený pochod, který se v nás ozve za účelem rozmnožení, když vidíme potencionálního partnera. Ne všechna, ale většina. A dnes je doba taková, že na to lidé ani nemají čas Strašně mě to mrzí a dost dlouho mě to trápilo, ale už "naštěstí" otupuji. Začínám tu lásku vnímat jinak. Přítel je realista, takže od něj serenády pod okny a pugéty růží od "tajného ctitele" očekávat nemůžu, ale zase vím na čem jsem.

On, ve své jasné vizi o jeho valstní budoucnosti počítá semnou po jeho boku. A co je pro mě velmi důležité, nejen semnou, ale i s mými zvířaty. Třeba jednou najdeme nějaký zlatý střed a bude obojí - i ta vášeň i to zajištění.

Pořád doufám, že až bude všechno vybudované, budeme mít domov i my i naši čtyřnozí kamarádi a budou děti, najde se čas i na tu romantickou lásku Mí koně mě mjí rádi, ale jinak Já je taky miluju, pře nepohodlí, které to obnáší nekoukám na počasí, protože jejich komfort je pro mě důležitý bez ohledu na to, jak moc mě mají rádi.

Na to, abych milovala koně ho ani nemusím vlastnit a ani mě on nemusí milovat. Totéž platí pro ostatní zvířata. Milujeme je bez podmínek Moc se mi líbí tvůj popis vztahu člověka ke zvířátkům a opačně, moc výstižné. Nicméně postupem času mě nekazila a já svolil, že si postavíme dům. Teď máme skoro všechno co jsme si přáli a ejhle Vše co jsme vybudovali by díky tomu že se nám nepoštěstilo otěhotnět zůstalo naší dceři kterou jsem si vyženil a miluju jí stejně jako manželku.

Na tohle je i můj rozum krátký. Já mám sice "jen" potkany a koně, ale vím, že je těžké sehnat partnera, který bude alespoň respektovat to, že je mám. Neřku - li, aby měl má zvířata, mojí lásku a slabost rád. Tím spíš nechápu, že rozvedená matka s dcerou, která najde muže, který miluje ji i její dceru a postaví si spolu barák a realizují svůj už společný sen který vzešel od ní , hledá cokoliv někde jinde a šlape po štěstí sobě i své dceři.

Nevím, nerozumím tomu, podle toho co píšeš, co a proč zkouší hledat jinde. Dobře píšeš, že je to i o té "vybouřenosti". Já se v 15 "zašila" do vážného vztahu a po třičtvrtě roce "volnosti" jsem v dalším, který bych byla ráda, aby byl už trvalý a "konečný". I přítel se tentokrát snaží. Ale ještě mu chybí ta zkušenost, kterou vy jste získali tímto ošklivým způsobem.

Já sice ještě úplně vybouřená nejsem, ale už vím co chci a co ne. A co určitě nechci je nevěra a taková situace o které se tu bavíme. To ve mě dusí ten zbytek "touhy poznávat a ochutnávat" a když mi to opravdu opravdu nedá, jdu na nějaký chat trochu "flirtovat" aspoň po netu. I z toho mám ale špatné svědomí a zjišťuju, že si nepotřebuju takhle honit ego, takže už ani to nepodnikám.

Ale budu muset najít způsob, jak přítele přesvědčit, že opravdu potřebuji i tu pozornost a ne "jen" to zabezpečení a péči protože takhle ve vztahu sice vydržím, ale nebudu šťastná a nakonec by to stejně nedopadlo dobře. Život je sice něky pes, ale vím, že na každého čeká štěstí, ač je cesta k němu někdy hodně dlouhá a trnitá.

A všechno zlé je pro něco dobré - když tento problém překonáte, váš vztah to určitě velmi zpevní a jednou z toho budete těžit. Výhodou vašich partnerek je, že jsou starší a když máte děti a vy vystupujete jako dobří otcové, měly by nakonec otevřít oči a vrátit se domů a na další taková dobrodružství zapomenout.

Lucy dík, dneska už to chápu líp - ale byl jsem na tom jako Tonda - ne že bych se vůbec nesnažil, to s Tvým bývalým je spíš extrém a vůbec se Ti nedivím, i když jestliže se pak začal snažit, tak jsi na tom mohla být dneska líp - mohl se poučit, měl z čeho. Já samozřejmě nosil kytky, tulil se, říkal jak je po ránu krásná, chodil na procházky, staral se o dět atd.

Ale zřejmě ne v dostatečné míře. Je pravda, že si občas postěžovala, že málo "komunikujeme" - jenže u ní to znamenalo pokecat si večer o práci, což mi tehdy nepřišlo důležitý - já byl rád, že v práci být nemusím, natož o tom ještě mluvit - evidentně ovšem velká chyba. Ale je pravda, že i u mé manželky proti mě hraje fakt, že si myslí, že jí už neodpustím a že jí nebudu už nikdy věřit a tudíž to už nikdy nemůže být ono - výslovně jsem jí několikrát říkal, že to není pravda a že pro záchranu našeho vztahu udělám vše, ale je na ni vidět, že mi to nevěří a že je to další podstatná věc, která hraje proti mě a kterou jsem teď ještě pokazil tím, že jsem ji donutil lhát a přitom odhalil, že ji špicluju hovory.

Asi taky chyba - na druhou stranu pořád si myslím to, co jsem psal výše - pokud není ochotná to utnout teď v začátku, tak do budoucna to bude jen horší - a proto jsem měl enormní snahu ji přitlačit k tomu, aby to skončila zavčas.

No teď už je pozdě, další nápady jak to rychle co nejvíc spravit už nemám, jen se snažit a čekat, ale když se ráno podívám na děti, jak snídají nebo odpoledne, když si s nima hraju, večer když nejmenší uspávám chce jen s tatínkem , tak mám slzy v očích - to je momentálně asi to největší peklo No a taky když příjdu třeba ráno z nákupu nebo večer ze sprchy a vidím, že má telefon jinak položenej nebo ho zrovna ještě dlachní a je mi i bez špionážní fyzické  kontroly jasný, že si s ním opět "užívala" Tak strašně mě to bolí i za vás.

Člověk se snaží něco budovat a stačí jeden špatný krok a je to celé v háji. Co se týče mého bývalého jsem dnes i "ráda" že jsme se nedali dohromady. Byl i hodně nezodpovědný a absolutně nesdílel a ani moc nerespektoval mé zájmy. Studuji veterinu a zvířata jsou můj život. On dělal v IT a nebyl schopen pochopit můj vztah k "němým" tvářím, natož aby je měl někdy rád. Neměl ždáné velké cíle do hudoucna Dnes už vím, že bych s ním nebyl šťastná.

Teď jsem s doktorem, takže máme společný zájem v medicíně. A máme i podobné plány do budoucna a představy o životě. Potkani mi umřeli stářím a přítel navrhl, že si pořídíme další. Tak máme dvě potkaní mimina a přítel chce ještě třetího Je to prostě o něčem jiném. Jen mu chybí ta zkušenost s tím, že žena není samozřejmost.

A já mu jí nemám jak dát, anyž bych vztah poničila. To byla také jedna z věcí, která mě ničila. Že už mi přítel nebude moct věřit. Taky jsem mu lhala a z toho samého důvodu. Přijel mě hledat do práce, kde jsem samozřejmě nebyla Co mě ničilo ale víc, že jsem nevěděla, zda budu moct ještě věřit sama sobě.

Zakázané ovoce je vždycky nejelpší a tohle chutnalo sakra dobře Byla jsem třičtvrtě roku sama a lítala po diskotékách a nevímkde, abych si konečně ujasnila, že jsem "rodinný typ" a že tohle není nic pro mě. Chápu, že se tvá manželka bojí ztracené důvěry a slova ji až tak neujistí, ale tvé činy by měly. A to by si měla uvědomit, už jen kvůli dětem. Mohls odejít, ale tys zůstal, děti miluješ stejně a ji také a víc se snažíš, ačkoliv stále vztah udržuje.

To mi přijde nefér-já se snažila kontakt omezit, až jsem si uvědomila a kamarádka se do mě pustila, že můj partner pro mě do života opravdu není ideál. A v podstatě jsem neměla co ztratit.

Napadá mě-nemáte možnost odjet na dovču? Třeba na týden, ideálně 14 dní pryč, do zahraničí.

. Jak na squirt squirt porn listopad V současné době nevěrným manželům či manželkám ze zákona relativně nehrozí A tak si vybírat ženu podle jejího sex appealu nebylo žádoucí. . První premiérou v roce v Městském divadle Mladá Boleslav bude. nevěrná manželka romka sex | | Erotická masáž Olomouc velmi přísní, spíše zasadový, jsem jedináček, vždy jsem byla sex mlada boleslav zrale . 1. březen „Z ničeho nic mě začalo pobolívat v podbřišku a měla jsem čím dál silnější výtok. Bez vložky jsem nemohla ani na krok. Několik zánětů jsem už. nevěrná manželka romka sex | | Erotická masáž Olomouc velmi přísní, spíše zasadový, jsem jedináček, vždy jsem byla sex mlada boleslav zrale . Category: Sex České Budějovice. Nevěrná manželka incest videa zdarma inces cz. divka leta. boleslav mlada skola zdravotni, velke vaginy a sex video porno. Před 4 dny Jeho manželka Adriena Sobotová (56) přitom seděla vedle a Sobota před zraky manželky nabízel na večírku sex! To je . Krampol se Sobotou pařili jako za mlada! luděk sobota, jiří krampol, oslava, zálety, nevěra, manželka, Adriena . Prodavač/ka a zahradník · Mzdová účetní - Mladá Boleslav · Pro ty.

Freevideo com masturbace kluci

Nevěrná manželka sex mladá boleslav

Tags: