Recent Articles

Recent Articles

Posted 22.03.2018Comments are off | Neformální seznamka Olomouc

Pěkná prsa eroticke filmy zdarma

pěkná prsa eroticke filmy zdarma

Záběry jsou ale nasnímány s jistým filmařským citem a dohromady to s přispěním hudby Francise Laie Muž a žena působí jako příjemná záležitost, na níž se dá i po letech z nostalgie podívat.

Možná proto, že se Jaeckin, až na scénu v baru, kde vystupující potahuje cigaretu vagínou, vyhýbá jakékoliv pornografické explicitnosti a vše zůstává jen v rovině dráždivých náznaků. Z tohoto pohledu se mi líbila nejvíce právě scéna v letadle. Film, který lákal na plakátě na polonahou Sylvii Kristel, sedící v ratanovém křesle s nohou přes nohu, zbavil diváky běžných kin studu z toho, že jdou na erotický film.

Stal se z něho celosvětový trhák, který subžánru softerotických filmů otevřel cestu do oblasti masové zábavy. Zároveň tím předurčil a jak herečka popisuje ve svých pamětech i neblaze poznamenal kariéru Sylvie Kristel, jež se stala erotickým symbolem sedmdesátých let. Emmanuelle z roku se dočkala tří pokračování - Emmanuelle 2 z roku , Goodbye Emmanuelle a závěrečná Emmanuelle 4 z roku V letech vznikla i sedmidílná televizní série, kde se ale původní představitelka objevuje jen v roli průvodkyně.

Stejně jako čtyři základní filmy ji budete znát z nočního vysílání televize Nova za časů pana ředitele, který nám přál dobrou chuť, pokud jsme právě obědvali a sundával si při tom neustále brýle. V dalších rolích už Sylvia Kristel věhlas erotické série nepřekonala.

Snažila se o ambiciózní látky - Milenec lady Chatterleyové , Mata Hari , ale jejich zpracování se neslo přesně v duchu Emmanuelly.

Tedy jemná erotika při ukazování jejího sošného těla přebíjela obsah a stávala se jediným důvodem, proč se na tyto snímky vlastně dívat.

V roce vydala herečka velice upřímnou a proto i oceňovanou autobiografii Paměti hříšnice, v níž se vyrovnávala se svým životem. S milenci Roger Vadim, Gérard Depardieu, Warren Beatty , z nichž někteří méně známí parazitovali na její slávě i jejím jmění.

Nebo s tím, že odložila své dítě, syna. Popsala své problémy s alkoholem, jež vedly k cirhóze jater, s drogami, dluhy i rakovinou, na níž v šedesáti letech zemřela. Emmanuelle naučila diváky, aby se přestali stydět za příjemné chvíle, jak hlásal dobový slogan, doprovázející film do kin a v příběhu její představitelky jakoby se završil v mnoha jiných obdobách variovaný osud hvězdy jedné výrazné role, která ji herecky navždy zaškatulkovala.

Nemorální příběhy či Nemravné povídky vytvořil polský rodák, usazený od roku v Paříži, Walerian Borowczyk Jeho filmová tvorba byla výrazně ovlivněna studiem malířství na Akademii výtvarných umění v Krakově.

Stejně tak jako jeho zájmem o surrealismus a především dílo André de Pieyre Mandiarguese. To mu posloužilo ke vzniku snímku La Marge o zvláštním vztahu ženatého muže z vesnice a krásné prostitutky, která však nedokáže opětovat jeho city. Zahrála si ji představitelka Emmanuelly Sylvia Kristel. Ještě dva roky předtím ale vznikl povídkový film Nemorální příběhy, kde z Mandiarguesova námětu vychází nejen úvodní povídka, ale autor je scenáristou i těch zbývajících tří.

Ta první, nazvaná Příliv, sleduje dvacetiletého studenta z Paříže, který tráví prázdniny u tety. Se svou šestnáctiletou sestřenicí si vyjede na pláž, kde ji zasvěcuje do tajů orálního sexu. Ve druhé epizodě s názvem Tereza filozofka se mladičká Tereza opozdila na mši a za trest je zavřena do komůrky, kde zažívá rozpor mezi láskou k Ježíši a atraktivitou libertinské publikace, jejíž erotické ilustrace ji maximálně vzrušují. Na hrad si dá přivléci pěkné dívky a podává jim tajemný nektar. Nahá těla se dávají do pohybu, každé touží po hraběnčině dotyku: Poslední povídka s názvem Lucrezia Borgia pojednává o incestu ústřední protagonistky s jejím otcem, papežem Alexandrem VI.

Každá ze čtyř povídek pojednává o jiném tématu z oblasti sexuality - prvotní zasvěcení a ztráta panenství, masturbace, krvavá perverze, incest. Druhá povídka je inspirovaná pornograficky svatokrádežným dílem Jeana-Baptiste de Boyera, markýze d'Argens z druhé půle Cyklus měl obsahovat ještě pátou povídku, která ale posloužila jako předloha pro režisérův následující film Zvíře , kde dochází ve variaci na klasický příběh Krásky a zvířete k zoofilním orgiím.

Francouzská cenzura nejdříve tento povídkový snímek po uvedení na festivalu v Londýně v roce zakázala, aby ho v příštím roce na nátlak významných kulturních osobností uvolnila do distribuce. Film, který bývá někdy označován jako vůbec první erotický ve francouzské kinematografii, získal poté cenu Zlatý věk, což je pocta udělovaná svobodomyslným filmům, srovnatelným s dílem Luise Buňuela.

Povídky jsou rozklenuté od Každá z těchto vizuálně a výtvarně stylizovaných povídek se vyznačuje vtipnou pointou. Kritici filmu vyčítali jeho podbízivé a zjednodušující softerotické ladění, které uplatňuje na náročnější historické látky, ale zároveň režiséra chválili za jeho neobyčejný cit pro estetiku barev i optickou krásu, libující si v zrcadlových kamerových odrazech reality.

Syn slavného otce, herce Bernarda Bliera, přišel v roce do kin se svým druhým celovečerním filmem. Po psychologicky laděném špionážním snímku Kdybych byl špión , kam obsadil svého otce, se spojil s čelnými představiteli mladé nastupující herecké generace a vytvořil francouzskou odpověď na Bezstarostnou jízdu.

Kontroverzní a řádně cynickou černou komedii o dvou amorálních pobudech, kterým není nic svaté. Jean-Claude Gérard Depardieu a Pierrot Patrick Dewaere jsou chuligáni, flákači a výtržníci bez jakékoliv perspektivy, kteří se bezcílně potulují Francií.

Jde jim o jediné, beztrestně si užívat. Bez ohledu na zákony i zažité normy mezilidského soužití. Seznamujeme se s nimi ve chvíli, kdy na předměstí pronásledují zralou dámu. Nevíme, zda ji chtějí znásilnit nebo zabít, nakonec ji sní jen zákusky z kabelky a oberou ji o peníze. A tak to pokračuje dále.

Na svých cestách si berou to, na co zrovna dostanou chuť. Ať už jde o majetek druhých, nebo je samé. Když chtějí ukrást auto jednoho holiče, jsou překvapeni jeho majitelem s pistolí v ruce. Společně s Marie-Ange Miou-Miou , kadeřníkovou letargickou blonďatou přítelkyní, již si vezmou jako rukojmí, se jim podaří utéci. Pierrot je při útěku postřelen na citlivém místě v blízkosti rozkroku. Jean-Claude ho nechá ošetřit, za což se dotyčnému lékaři odvděčí důkladným vybílením jeho bytu.

Nespoutaná jízda, plná sexuálních dobrodružství, pokračuje. V metru přinutí Jean-Claude ženu s kojencem, aby dala Pierrotovi napít mateřského mléka z jejího prsu. S netečnou Marie-Ange, která je odevzdaně přijímá, si užívají ve společných milostných hrátkách ve třech, které působí jako groteskní etudy na téma mužského machismu.

Podobně zprvu přistupují i k po deseti letech propuštěné vězenkyni Jeanne, již ztvárňuje velká hvězda francouzského filmu Jeanne Moreau, u níž se domnívají, jak bude ráda za pozornost dvou testosteronových hřebečků. Jejich setkání s nešťastnou bytostí bez perspektivy, korunované tragickým koncem Jeanne, jim ale udělí lekci, na niž do smrti nezapomenou a která odhalí, že i oni jsou schopni citů.

Ve filmu zazářilo hned několik pozdějších hvězd francouzské filmu. Gérard Depardieu je zde ještě štíhlý, nepaktuje se s Putinem a v roli dominantního Jeana-Claudea ztvárňuje revolucionáře bez nějakého zacílení revolty. Chce si prostě jen dělat, co chce. Patrick Deware, který o osm let později ukončil svůj život sebevraždou, v roli citlivějšího Pierrota dokazuje, proč byl považován za jednoho z největších talentů galského kinematografie.

Miou-Miou se zde promenáduje nahá se samozřejmostí, jako kdyby ji žádná kamera ani nezabírala. Pozdější představitelky Pianistky Isabelle Huppert zde ztvárňuje šestnáctiletou dceru, která má po krk svých rodičů a proto se přidá k sexuálním hrátkám s trojicí utečenců. Film ve své době vyvolal ve Francii obrovské pobouření. Bylo mu vyčítáno, že je násilnický, anarchistický, misogynský, hédonistický a že se vyžívá v sexuálních scénách. Díky nim zaznamenal i nebývalý komerční úspěch. Přeci jen psala se sedmdesátá léta a Emmanuelle byla vydávána za tvrdou pornografii.

Režisér byl napadán za to, že chování hlavních hrdinů neodsuzuje, ale přiklání se spíš na jejich stranu. Závěr nepřináší žádné morální ponaučení, ale jen tak plyne. Skandál vyprchal a zůstalo dodnes mimořádně působivé a zábavné dílo o touze po absolutní svobodě bez ohledu na následky. Dvojici titulních chuligánů bychom asi nechtěli potkat na ulici, ale sledovat v kině jejich řádění je zábavné a říkáme si při něm možná, jaké by to bylo, kdybychom se i my vzdali všech morálních a společenských konvencí a víc následovaly své pudy.

Ve své době skandální až šokující film, kterým režijně debutoval skladatel, textař, zpěvák a herec Serge Gainsbourg. Ve filmu se jako herec poprvé objevil v roce , v té době začal pro film i skládat hudbu. Britskou herečku a zpěvačku, s níž má dceru Charlotte Betonová zahrada, Antikrist, Melancholia.

Jane Birkin, považovaná díky své útlé postavě a smyslným dívčím půvabům za jeden ze sexsymbolů sedmdesátých let, si zde zahrála úlohu Johnny. Chlapecky vyhlížející anglické dívky, která pracuje v opuštěné hospodě Chez Boris. Tady se nejčastěji zastavují a scházejí řidiči nákladních vozů, protože poblíž se nachází rumiště.

Dva homosexuálové a řidiči náklaďáku, který vyváží odpadky. Johnny urostlého a pohledného blonďáka Krasskyho při každé jeho návštěvě svádí, čemuž s nelibostí přihlíží Padovan. Nečekejte, ale příběh nějakého sexuálního prozření nebo nedej bože romanci, na to je Gainsbourgův příběh až příliš surový a syrový.

Krassky sice s Johnny skončí v posteli, na korbě náklaďáku i jinde, ale neumí ji milovat tak jako muž miluje ženu. Přitahuje ho právě svým chlapeckým vzhledem a jako s mužem s ní i sex praktikuje.

Krasskyho závozník a žárlivý milenec tomu přihlíží a v závěru se pokusí nepohodlnou dívku odstranit. V udušení Johnny igelitovým sáčkem ve vaně mu naštěstí Krasky zabrání, ale ztrestat svého přítele nedokáže. Hněv obou se proto obrací proti nebohé dívce, která je tak hloupě submisivně oddaná své představě o jejím vyvoleném, že s ní takřka nemůžete soucítit.

Serge Gainsbourg natočil hodně deziluzivní romanci, jejíž charakter přesně odpovídá místu, kde se odehrává. Boří tabu a konvenční představy o lásce a sex prezentuje jako prostředek k získání fyzické a psychické převahy nad druhým. Z tohoto vyprávění vám dobře po těle nebude. Jak již název napovídá, právě pro tento film byla nazpívaná a Jane Birkin navzdychána ona slavná verze milostného duetu jedné z nejbohémštějších dvojic Francie, která spolu vydržela dvanáct let. Život dvacetiletého Zorga Jean-Hugues Anglade se obrátí naruby v momentě, kdy potkává okouzlující osmnáctiletou dívku Betty Béatrice Dalle.

Splněný sen každého muže o ideální milence a ženě. Betty je mladá, půvabná, spontánní, plná vášně a energie. Právě ona objeví Zorgův rukopis románu, který napsal a je dílem natolik oslněna, že ho okamžitě přesvědčí, aby přestal ztrácet čas ve svém současném zaměstnání údržbáře plážových domků a začal rozvíjet svůj spisovatelský talent. Zorg na to přistoupí a rozhodne se prosadit jako spisovatel. Začne s Betty putovat po různých místech a zaměstnáních a přitom píše.

Přichází ale první komplikace. Bettyino impulzivní a divoké chování, které mu zpočátku tak imponovalo, se začíná čím dál víc vymykat kontrole. Zorg s úděsem zjišťuje, že žena, kterou tolik miluje, neumí své jednání korigovat a že pomalu přichází o rozum.

Záchvaty smíchu se v mžiku mění ve stejně intenzivní výbuchy vzteku, divokost v šílenství. Tříhodinová stopáž v režisérské verzi graduje do strhujícího a tragického finále vztahu, který nemohl skončit dobře. Toto vyústění má blízko k Formanově Přeletu nad kukaččím hnízdem. Nezvladatelná Béatrice Dalle i Jean-Hugues Anglade se nahoty rozhodně nebojí, o čemž nás přesvědčí už úvodní scéna jejich náruživého milování, která působí velmi přirozeně a autenticky. Označujeme ho jako cinéma du look nebo neobaroko.

A začali originálně přetvářet žánrová schémata tak, že v jejich filmech docházelo k sebereflexivnímu mísení vysokého a nízkého umění.

Romance se v jejich dílech potkávala s kriminálním dramatem, surrealismus s melancholií. V popředí stály postavy vyděděnců, sužované a spalované šílenou láskou l'amour fou. Takoví jsou i hrdinové filmu 37,2 po ránu, jenž je ale celosvětově znám spíš pod původním názvem Betty Blue. Jde o Beineixův třetí režijní počin, následující po ceněných snímcích Diva a Měsíc v kanálu. Režisér v něm podle literární předlohy Philippeho Djiana zpracoval velmi intimní příběh milostné posedlosti, který zabalil do poutavého vizuálního obalu, plného nádherných obrazů a citlivě tklivé i rozverné hudby Gabriela Yareda.

Možná i díky tomu získal film v roce cenu na montrealském festivalu a byl nominován na Oscara pro nejlepší cizojazyčný film. V roce vychází román Pianistka spisovatelky, autorky divadelních her a držitelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinekové.

Především díky Pianistce se definitivně zařazuje mezi přední, dnes bychom s odstupem mohli říct nejvýznamnější evropské tvůrce současnosti. Hanekemu se scenáristicky podařilo kongeniálním způsobem převést předlohu, která nepředstavuje z hlediska její formy zrovna hladký a všeobecně přístupný čtenářský zážitek. Alespoň pokud vycházím z vlastní čtenářské zkušenosti. K tomu se mu podařilo obsadit film trojicí skvělých herců, kteří tuto tíživou a temnou studii lidské abnormality, povyšují na opravdový herecký koncert.

Psychologicky laděnému příběhu o sexuálních obsesích dominuje francouzská herečka Isabelle Huppert, která zde podává možná nejlepší výkon své už tak zářivé kariéry.

Na povrch odtažitá, uvnitř zvrhlá. Její pichlavé, studené oči a staropanenský upnutý výraz budí zdání chladné racionality bez náznaku citu. Za touto vnější maskou se ale skrývá chování, při kterém nemilosrdné trýznění žáků ve škole vystřídá úleva v potemnělém autokině, kde se vymočí vedle auta, v němž sledovala souložící páry.

Nezaostává za ní ale Benoît Magimel v roli jejího žáka a legenda francouzské kinematografie Annie Girardot v úloze její matky. Oba hlavní představitelé na festivalu v Cannes po právu získali ceny pro nejlepší herce.

V autobiograficky laděném příběhu se Elfriede Jelineková vyrovnávala jak se svou minulostí, tak i s rodinnými vazbami, které zapříčinily, že se po maturitě poprvé zhroutila.

Psychické problémy se pak opakovaně vracely. Otec se duševně pomátl a když jí bylo 23 let, tak zemřel. Matka na ni kladla příliš velké nároky a chtěla z ní mít zázračné dítě.

Proto usilovala, aby byla Elfriede už ve 13 letech přijata na konzervatoř ve Vídni ke studiu hry na varhany, klavír a příčnou flétnu.

Zlom ale nastal po maturitě, kdy se zapsala ke studiu dějin umění a divadelní vědy, které však musela roku kvůli psychickým problémům přerušit a strávit rok v rodinném domě v Hutteldorfu v naprosté izolaci.

Jediný kontakt se světem pro ni představovala matka. Něco z těchto událostí jejího života se promítlo i do románu, v němž se se závislostí na matce snaží popasovat. Hlavní hrdinkou románu i Hanekeho filmu je přibližně čtyřicetiletá profesorka klavíru na konzervatoři, Erika Kohutová Isabelle Huppert.

Její otec zemřel v psychiatrické léčebně, což přispělo k tomu, že Erika stále žije osaměle se svou autoritářskou matkou, na které je i přes jejich ambivalentní vztah závislá. Jejich vypjatý vztah je plný zraňujících hádek i vášnivého usmiřování a nejlépe ho odráží scéna, kdy její hysterická matka ve vzteku roztrhá Eričiny šaty za to, že se opozdila s příchodem domů. Erika přes den vystupuje jako přísná a vážená profesorka klavíru na vídeňské konzervatoři, večer se však oddává svým perversním touhám a libůstkám.

Mezi ty patří návštěvy pornokina, kde si mezi muži poctivě vystojí frontu na kabinku, sledování souložících párů v anonymitě autokina či řezání se žiletkou na genitáliích. Do jejího voyeurismem, masochistickým sebezraňováním a dalšími patologickými choutkami poznamenaného života náhle vstoupí mladý student Walter Klemmer Benoît Magimel.

Suverénní frajírek, sportovec a navíc hudebně nadaný mladík, který se z počátku marně pokouší navázat s Erikou vztah. Ačkoli se Erika brání citovému sblížení, které by narušilo její přísně řízený, ale chorobný svět, postupně k němu dochází. Po jejich prvním intimním kontaktu na školních záchodech, kde Waltera ponižuje se Klemmerovi v dopise vyznává ze své touhy být ponížena, zbita a znásilněna.

Walter je zděšen, brání se a od Eriky se odvrací, neboť ji považuje ji za nemocnou, zvrácenou. Vztah mezi nimi vyvrcholí, když Eriku jedné noci u ní doma agresivně napadne, potupí ji a následně znásilní. Praktikováním svých perverzních choutek si Erika vybíjí frustraci z neuskutečněné sólové dráhy pianistky a především si tím kompenzuje krajně dusivý vztah se svou panovačnou matkou, posedlou starostlivým pudem o její osobu, jež přechází v tyranskou despocii nad jejím soukromím.

Haneke ukazuje pozvolný rozklad osobnosti, tak jak jsme u něj zvyklí. Chirurgicky chladně, nekompromisně, ale přesně. A podobně pracuje i s erotickými scénami, zobrazujícími odvrácenou stranu vztahu, který nemůže být naplněn a proto se ke slovu dere jeho úchylná náhražka. Sandrine Sabrina Seyvecou pracuje jako barmanka ve striptýzovém klubu. Když odmítne spolu se striptérkou Nathalie Coralie Revel poskytnout sexuální služby majitelově známému, ocitnou se obě mladé ženy bez práce.

Protřelejší Nathalie vezme naivnější Sandrine k sobě na byt a zároveň i do učení. Zasvěcuje ji do tajů autoerotiky, učí ji naslouchat řeči vlastního těla a užívat si slast z vlastních i vzájemných dotyků. Zároveň ale vytyčuje pravidlo nikdy se nezamilovat a nepropadnout lásce, které jim má pomoci na cestě k vyšší prestiži.

Sandrine je žačkou velmi bystrou a velmi záhy obě své ženské zbraně uplatní při získání lukrativních míst v prestižní firmě. Jejich cíl je jediný, vystoupat rychle vzhůru na společenském žebříčku pařížské smetánky a mužskému světu ukázat, jak snadno se s ním dá manipulovat.

Další vývoj událostí jejich snahu ale značně zrelativizuje. Po příjezdu jsme se ubytovali a skoro celé odpoledne chodili po lese, navštívili několik hospod a celkem unaveni se vrátili už za tmy do našeho hotelu, ve kterém jsme byli v této době zcela sami. Po večeři jsme nafasovali několik lahví dobrého vína a odebrali jsme se na pokoj. Zde jsme popíjeli a povídali si. Pak Dášu napadlo, že si necháme zatopit saunu.

Ani to pro nás nebylo nic neobvyklého, protože jsme společně do sauny chodili skoro pravidelně každý týden. Zvedl jsem se a zašel za recepční. Ta si už udělala pohodlí, vždyť kromě nás zde nikdo nebyl. Dala mi klíč a šla mi saunu ukázat. Byla to moc pěkná sauna a hned vedle se nacházela místnost s velkou vířivkou. Recepční mi ukázala jak se co zapíná a dohodli jsme se, že klíče vrátím ráno a pak také zaplatíme podle toho, co budeme používat.

Zapnul jsem topení v sauně i ve vířivce a vrátil se do pokoje. Zde už byla zábava v plném proudu a také byl znát účinek vypitého alkoholu. Po další asi hodině jsme usoudili, že už je sauna vytopená a sešli do suterénu. Musím se přiznat, že už po cestě dolů mě napadlo, že by se dnes mohl splnit můj sen. Moc jsem tomu ale nevěřil, nevěděl jsem, jak by se na to ostatní tvářili, ale přesto jsem za námi pečlivě zamkl dveře po vstupu do sauny.

Svlékli jsme se, osprchovali a vešli do potovny. Zhruba po deseti minutách jsme postupně začali potovnu opouštět a po ochlazení v bazénku jsme se sešli na lehátcích v odpočívárně. Zde jsme pokračovali v konzumaci vína a příjemném rozhovoru. Alkohol se však se saunou moc nesnáší a tak se podruhé tentokrát do potovny nikomu nechtělo. Řekl jsem tedy ostatním o vířivce ve vedlejší místnosti. Sebrali jsme lahve a skleničky a odebrali se do vedlejší místnosti. Zapnul jsem generátor, magneťák a intimní světlo v rohu místnosti a všichni jsme se uvelebili ve vířivce.

Každý měl svůj roh, voda byla krásně teplá a velké množství trysek jí pod tlakem probublávalo. Bylo to moc příjemné a moc vzrušující. Nahmatal jsem pod vodou vedle sedící Marušku a začal ji hladit po prsou.

Tak trochu opatrně pod vodou, aby to nebylo moc vidět. Pomalu jsem rukou sjížděl po jejím břiše až jsem se dostal mezi její nohy. Našel jsem zde její ruku, jak se sama dráždí. Hned jsem se přidal a zajel dovnitř. Bože ta krása, uvnitř to klouzalo až běda - Maruška má chuť, toho by se mělo využít, napadlo mě. S bušícím srdcem a za stálého hovoru jsem začal šmátrat pod vodou napravo, kde seděla Dáša. Nejprve jen lehký dotek, jako že nic - nic se nedělo.

Pak podruhé a potřetí.

. Pěkná prsa eroticke filmy zdarma Mám velké kozy a potřebuji tvrdě vymrdat! Tato hra získává co do explicitního vyjádření tělesnosti a sexuality pro mainstreamového diváka až nepříjemnou podobu. Její otec zemřel v psychiatrické léčebně, pěkná prsa eroticke filmy zdarma, což přispělo k tomu, že Erika stále žije osaměle se svou autoritářskou matkou, na které je i přes jejich ambivalentní vztah závislá. Praktikováním svých perverzních choutek si Erika vybíjí frustraci z neuskutečněné sólové dráhy pianistky a především si tím kompenzuje krajně dusivý vztah se svou panovačnou matkou, posedlou starostlivým pudem o její osobu, jež přechází v tyranskou despocii nad jejím soukromím. Emmanuelle naučila diváky, aby se přestali stydět za příjemné chvíle, jak hlásal dobový slogan, doprovázející film do kin a v příběhu její představitelky jakoby se završil v mnoha jiných obdobách variovaný osud hvězdy zrale kundicky nahe celebrity výrazné role, která ji herecky navždy zaškatulkovala. Domácí píchání prsaté holky.

Pěkná prsa eroticke filmy zdarma

ajto.info - Porno videa erotika zdarma zdarma online. · Protáhnul pěkně promaštěnou kundičku. · Oprášil nadrženou milfku. Název v češtině: Moje krásná prsa; Název v angličtině: You will see nice boobs? Počet přehrání: x; Délka porno videa: ; Kategorie / tagy: mladá dívka. ajto.info – Nejnavštěvovanější erotický portál. Vaše videa. kategorie. kategorie. Předchozí. 1; 2 · 3 · 4 · 5 · 6 · 7 · Další. Kategorie: Velký prsa.

Seznamka 69 freefotocz

Tags: