Recent Articles

Recent Articles

Posted 13.03.2018Comments are off | Místní Ostrava

Spoutana privaty vysocina

Život ve Finsku a Německu je podle mého názoru relativně podobný. V Německu je ale určitě o něco tepleji než ve Finsku. A taky je tu levnější jídlo! Co je ve Finsku jiné, je to, že například na univerzitě je zcela běžné si s učiteli tykat. Tady v Německu si studenti s učiteli většinou vykají, ale mám tady v Göttingenu pár kurzů, kde je nás tak málo, že si tam taky všichni tykáme.

Obecně je vykání ve Finsku celkem raritou, i mimo univerzitu. Co je ve Finsku ještě odlišné, je saunování! Ve Finsku téměř neexistují sauny, kde se muži a ženy saunovali společně nazí. To Finové dělají jen, když jsou rodinní příbuzní nebo přátelé. S cizími lidimi se saunujeme oblečení v plavkách nebo muži a ženy zvlášť. Pokud mám doporučit něco z mé kultury, byla by to hudba skupiny Noitalinna huraa! Je to sice stará hudba, ale pořád hodně dobrá. Když se mi stýská po domově, vařím si ráno ovesnou kaši, která se podává s babiččinou domácí lingonsylt brusinková marmeláda.

To jsem jedla skoro celý můj život k snídani. Das Wort lingon je podle mého názoru jedno z nejkrásnějších švédských slov. Krásně zní, chutná sladkokysele a po domově. Brusinky, ze kterých se dělá babiččina brusinková marmeláda, se sbírají v oblasti Hälsingland.

Do Německa jsem odešla v červenci za láskou. Strávila jsem hodně času v čekárnách na různých úřadech, což je ve Švédsku dost ojedinělé. Ve Švédsku se toho hodně dá vyřídit telefonicky. V Německu je nutné se dostavit osobně. Naštěstí tam vždycky mívají hezké pokojové rostliny, na které se dívám, zatímco čekám.

Nejradši bych celý den jedla kohuke. To jsou takové tvarohové tyčinky, které si člověk bohužel nemůže jen tak snadno připravit sám. Ale tradiční hrachová polévka při stesku po domově většinou taky pomůže. Nejvíc mi chybí Tallinn — prostě jako město, hlavně jeho kavárny, ulice, ale taky tramvaje.

Lidi v Estonsku jsou pro mě úplně jiní než v Německu. I když se v Německu cítím velmi dobře, vnímám komunikaci v Estonsku — hlavně mezi přáteli a známými — jako mnohem upřímnější a uvolněnější.

Líbí se mi taky, že Estonci mají smysl pro rozlišování mezi rezervovaností a vlídností. Líbí se mi myšlenka, že umění je v estonštině chápáno jako výraz něčeho bytostného, přirozeného. Ze slovního kmene loom živočich nebo taky bytost jsou odvozena slova jako looming , loominguline , loomulik umění, umělecký, přirozený. Estonci jsou národ, který rád zpívá a tančí.

Přijeďte se sami přesvědčit do Tallinnu, například na estonské svátky písní Laulupidu — ty nadchnou snad opravdu každého! Jūrmala v Rižském zálivu je nádherné místo, kam bych se vždycky chtěla vracet. Často se mi stýská po šumění přírody, která je v Lotyšsku tak zvláštní — les, Baltské moře, pole Když si chci doma vytvořit trochu lotyšské atmosféry, otevřu si konzervu lotyšských šprotů, které se v Německu dají koupit v ruském obchodě. Jinak si prostě uvařím brambory s tvarohem a k tomu si dám slanečka.

Tvaroh kupuju taky v ruském obchodě, protože německý tvaroh chutná úplně jinak. Vzhledem k tomu, že často přicházím do styku s lidmi z různých zemí a z velice rozdílného sociálního, kulturního a náboženského prostředí, je pro mě osobně největším rozdílem oproti Lotyšsku multikulturnost v Německu, což vnímám jako velice pozitivní věc.

Jinak se v Německu cítím tak nějak bezpečněji, což samozřejmě souvisí s nejnovějšími událostmi na Ukrajině. Ale taky sociální jistota je v Německu větší než v Lotyšsku. Saule, Pērkons, Daugava je nejoblíbenější písnička lotyšského svátku písní a tanců, který se koná každých pět let už od roku a je zařazen na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Píseň se zpívá sborově na závěrečném večeru celého festivalu. Když tu píseň slyším, tak mi skoro vždycky vyhrknou slzy. Snažím se, aby se mi po domově nestýskalo, ale někdy se mi stýská po lotyšském jídle.

Tady v Německu se dá skoro všechno koupit, proto si často vařím lotyšská jídla. Cítím se pak víc jako doma. Často dělám salát nebo různé zeleninové polévky. Nakrájím rajčata, okurku, čerstvý kopr a přidám turecký nebo řecký jogurt, který se tu dá koupit postrádám tu velmi zakysanou smetanu, kterou v Lotyšsku hodně jíme, ale nemůžu tu najít nic podobného. Postrádám tu taky kvalitní maso nebo ryby, protože to je tady v Německu hodně drahé.

Mám hodně ráda sladké a tady v Německu mají skvělou zmrzlinu. Stýská se mi po domově, po obyčejných věcech — po mé rodině a mé kočce. Chybí mi taky místa, která dobře znám: Ale snažím se tolik nemyslet na to, co mi chybí a snažím se soustředit na to, co můžu vidět nového a užít si to tady v Německu. V Německu má všechno svůj systém a řád.

Když se chci například rychle s někým domluvit na setkání — s nějakým úředníkem nebo profesorem, všechno to dlouho trvá. Nic se nedá dělat spontánně. Taky s mými spolužáky na akademii musíme všechno hodně dopředu plánovat, pokud chceme, aby se všichni mohli zúčastnit. Vztahy tu fungují hlavně přes internet. Dlouho jsem přemýšlela, jaké slovo z mého mateřského jazyka má pro mě zvláštní význam.

Vyrostla jsem totiž ve vícejazyčném prostředí. Moje maminka je Polka, táta Rus. Narodila jsme se v Litvě, kde jsem také vyrostla. Přesto jsem vybrala litevské slovo: Toto slovo se dá přeložit jako domov nebo vlast, ale ani jeden překlad není úplně přesný. Gimtinė je místo, kde se člověk narodil, je odvozeno od latinského slova gimti narozen. Gimtinė může být země, město, vesnice. Ale rozhodně to nemá nic společného s oficiálním místem narození. Gimtinė popisuje takový ten vnitřní pocit a lásku, které člověk spojuje s místem, kde se narodil a vyrostl.

Jsem napůl Ruska a napůl Polka, mé tradice a myšlení jsou tedy spíš podobné těm ruským nebo polským. Ale přesto bych se v Rusku i v Polsku cítila cizí, protože země, ve které jsem se narodila, je Litva. Nehledě na kulturní, politické, jazykové a historické odlišnosti, mým Gimtinė bude už navždy Litva.

Toto slovo je důležité hlavně proto, že jeho význam je hlubší, není to pouhý popis místa, ke kterému člověk oficiální patří.

Je to typická litevská píseň související se slovem Gimtinė. Po maturitě v Polsku jsem se přestěhovala do Erfurtu a začala jsem zde studovat na Odborné vysoké škole fyzioterapie. Potom jsem našla práci jako fyzioterapeutka v Baden-Badenu, kde jsem byla tři roky.

Pak jsem se seznámila s mým dnes už mužem a přestěhovala jsem se za ním do Neckarsulmu. Díky technickému rozvoji je život v Evropě svobodný a bez hranic. Pro mladé lidi není rozdíl mezi jednotlivými státy dnes už nijak obrovský. Ale život v Polsku stále ještě silně ovlivňují tradice, které v Německu už dávno upadly v zapomnění. Líbí se mi, že rodiče v Polsku na tradice kladou takový velký důraz a důsledně je předávají svým dětem. V němčině jsem zatím neobjevila žádný vhodný výraz pro slovo pohoda , které popisuje pocit, že je vám prostě fajn.

Když třeba sedím s někým na sluníčku a vychutnávám si první paprsky, mám často chuť ho použít. Když se mi stýská po Česku, udělám si smaženky. Doma jsem je prakticky nejedla, ale v Berlíně jsem si je udělala už víckrát. Samozřejmě že jsem si k nim dala české pivo, které je tady všude k dostání. Smaženky mi nějak připomínají doby studia. Tehdy jsem je vždycky vídala v bufetu na škole Bufet u Platóna , ale nikdy jsem si je neobjednala.

Velký rozdíl mezi Německem a Českou republikou je v kvalitě potravin, o které se začíná v Česku víc mluvit až teď. Největší rozdíl ale vidím v kvalitě života. V Německu se nehledí jenom na to, kolik kdo vydělává, ale vždycky jde i o to, jak se člověku přitom opravdu vede. Stýská se mi po pražské čtvrti Vršovice, se kterou si spojuju spoustu přátelství a hezkých vzpomínek.

A taky postrádám pražskou Náplavku u Vltavy, která je přes léto prostě nepřekonatelná. Tuhle písničku poslouchám vždycky, když se mi stýská po domově. Je to skvělá muzika a kromě toho jsou v klipu vidět skoro všechna moje oblíbená místa v Praze. Chýbajú mi klasické bryndzové halušky, ktoré však nevarím, lebo tu nedostanem bryndzu. Chýbajú mi tiež lokše, ktoré sa robia zo zemiakov, sú na mňa však príliš zložité, preto som rád, že ma nimi zásobuje moja babka, ktorá je v tomto ohľade veľká odborníčka.

Bývam v Lipsku, v pomerne rovinatej oblasti. Chýbajú mi teda najmä kopčeky, na aké som bol zvyknutý z Bratislavy. Na úpätí svahov vinice, vyššie bukové porasty, v ktorých možno občas nájsť ostrovčeky jedlých gaštanov. A úplne hore, na vrcholoch mnohých kopčekov som sa zvykol tešiť z kôp bieleho kamenia, zakrpatených dubov, voňavého porastu materinej dúšky a výhľadov do Podunajskej nížiny.

Najväčší rozdiel je v organizovanosti života v Nemecku a v dezorganizácii Slovenska, ktorá, zdá sa mi, skôr časom narastá. Odráža sa to najmä v obraze verejných priestorov, v tom, že v Nemecku sa opravujú zväčša celé budovy, resp.

Najradšej mám filmy a knihy odkazujúce na konkrétne krajiny, územia, mestá. Taký trocha iný , pretože nemecký, pohľad na históriu a súčasnosť Piešťan. Je mi zrejme blízka i preto, že som ju preložil do slovenčiny. Sem do Berlína som prišla pracovne, ale už tu nielen pracujem, ale tu aj žijem. Mám tu aj jednu veľmi dobrú českú kamarátku, spoznali sme sa, ako som prišla do Berlína a sme najlepšie kamarátky.

Dá sa povedať, že je ako môj tieň. Vždy je pri mne, aj keď sa smejem, aj keď plačem a najmä vtedy, keď ju najviac potrebujem.

Nevymenila by som ju za nič na svete. Preto si myslím, že neexistuje žiadne slovo, ktoré by mali Česi rozhodne vedieť. Všetci ľudia by na tomto svete mali vedieť chápať druhých a hlavne jeden druhému pomáhať. Jedlo mi moc nechýba, lebo si stále varím slovenské jedlá. Dala by som si sviečkovú, lebo tú nevie variť každý, ale na ňu prídem radšej niekedy do Česka.

Jedine, čo mi chýba, sú hory a príroda v miestach, kde som vyrastala. Mám veľmi rada prírodu, spev vtákov a pohodu v lese. To sa oproti tomu, kde teraz žijem v Berlíne, nedá porovnať.

Tu je veľký ruch, žiadna príroda, zrýchlený život, nemám niekedy čas ani na sama na seba, ale momentálne mám dobrú prácu — začala som podnikať. Otvorila som si second handový butik a je to práca, o ktorej som vždy snívala a ktorá ma napĺňa. Rozdiel medzi životom tu a na Slovenku, je v tom, že všetko mám, všetko si môžem kúpiť, ale moja duša je trochu prázdna, chýba mi hlavne moja rodina.

Před nedávnem jsem ukončila studium, a proto nyní hledám práci, respektive praktikum. Do Řezna mě zavály láska a studium. V Německu, a to hlavně v Řezně, bych ale chtěla zůstat i v budoucnu. Velkoměsta se mi dnes totiž zamlouvají spíš jako turistický cíl, žít každodenní život bych tam nechtěla. Po Budapešti se mi ale stýská, protože je to překrásné město, kde si můžete užít spoustu zábavy — v kulinárním i kulturním smyslu, ale také všemožně jinak. Kromě toho tam mám hodně přátel, které ráda navštěvuju.

Maďaři mají jinou náturu. Jsou podle mě celkově příjemnější, otevřenější a uvolněnější. V Německu je ale lepší infrastruktura a hospodářství.

Přátelé mi vyprávějí, že je v Maďarsku mnohem méně pracovních míst. A jinak postavený je i navzdory členství v EU politický a právní systém.

V Maďarsku kupříkladu neexistují skutečně nezávislé správní soudy a v parlamentu nesedí opravdová opozice, která by se dokázala postavit Orbánovi. Alespoň že má Maďarsko lepší počasí. To si ale mezi sebou neříkají jen zamilovaní, říká se to i přátelům a rodině. Pro mě osobně je také významné rumunské slovo muzica , tedy hudba. Na jedné straně považuji za důležité klást důraz na mezilidské vztahy a projevovat city.

Na straně druhé jde o city také v hudbě, je v ní cítit smutek i melancholie. Láska ale všechno zhojí a je pro mě moc důležitá. Stýská se mi po různých místech v Bukurešti, po velkých parcích a gastronomii či po centru města a tamějším životě, po temperamentu lidí a po otevřenosti, s níž poznávají nové. Když je mi smutno, dám si ráda salata de vinete , což je lilkový salát. To je typický rumunský pokrm. Připomíná mi časy, které jsem strávila v Rumunsku se svými známými, přáteli či s rodinou.

Největší rozdíl, který hovoří pro Německo, jsou řád, pravidla a bezpečnost. U nás není právní stát ještě tak zakotvený. Na Rumunsku se mi naopak líbí, že se lidi víc zajímají o osobu než o její postavení, mám také ráda rumunský temperament a otevřenost, která vede k čestnému a přímému jednání, aniž by někoho urážela. Kromě toho eleganci v módě, styl výchovy a chování mezi přáteli. Nejsem moc dobrý kuchař, jím spíš obyčejná jídla.

Když se mi zasteskne, uvařím si panagjurischte ei. To je omeleta, ale vejce se nepřipravují na pánvi, pouze se uvaří ve vodě. Pak se posypou fetou, paprikou a zakapou olivovým olejem. A když mě popadne dekadentní nálada, přidám ještě oříšky kešu.

Stýská se mi po domě, kde jsem trávil s prarodiči letní prázdniny. Nachází se v malé vesnici na severovýchodě Bulharska. To místo je dnes opuštěné a z domu je ruina, nebyl jsem tam už 18 let. Někdy se mi taky zasteskne po švýcarském městě Neuchâtel, kam jsme se s rodiči přestěhovali, když mi bylo 11, a kde rodiče dodnes žijí. Neuchâtel navštěvuju naproti tomu relativně často. V Německu na rozdíl od Bulharska funguje politický i právní systém, politici nejednají pouze s vidinou osobního prospěchu.

Izraelský hudebník Avi Avital hraje na mandolínu vlastní úpravu jednoho bulharského lidového tance. Je to moje oblíbená verze této melodie. Aviho Avitala jsem náhodou zažil před několika měsíci na koncertě v Berlíně.

Nejvíc mi chybí řecké pláže a moře. Příroda je v Řecku svými rozměry vůči člověku přívětivější než v Německu nebo v USA, kde jsem také šest let žila. V Řecku jsou stromy menší, je úžasné, když můžete cítit písek na holé kůži, a moře je tak teplé, že se v něm můžete koupat klidně i dvě hodiny. To tady v Německu nejde.

Ve středomoří jsou lidé emocionálnější. Tady lidé berou logiku moc vážně. I fyzici jsou tady v Německu takoví. Ale člověk svět nemůže vnímat pouze rozumem. I ve fyzice vám pomůže, když se neomezujete jen na rácio. Člověk potřebuje také intuici. Narodil jsem se i vyrůstal v Německu, přesněji řečeno v Bayreuthu.

Moji rodiče přišli do Německa před 42 lety jako gastarbeiteři. Stejně jako mnozí další žijí i moji rodiče mezi dvěma zeměmi a většinu rodiny zanechali ve vzdálené domovině. Do Magdeburku jsem odešel na studia. Když si vzpomenu na Chorvatsko, zasteskne se mi po tom, jak jsem sedával na klíně u dědy Slavka.

Mlinci je druh těstovinového těsta, které se po přivedení k varu překládá do pánve anebo do trouby a krátce se z obou stran smaží či peče. Podává se s vláčným kukuřičným chlebem, ale musí to být chléb mojí chorvatské tetičky. Ten tedy nemívám pořád, ale když ho mám, hned se po něm zapráší. V mrazáku zatím nikdy neskončil. Zpěvák Kemal Monteno je synem Itala a Bosňanky. Život na Maltě je klidnější a uvolněnější než v Česku.

Lidé si tam víc užívají života - jídla, počasí, pláže. Všechno je tam pohodovější. V mém městě je pekárna, do které vede úzká ulička, do které se nevejdou dvě auta vedle sebe. Tak tam vždy přijede jedno auto, pan řidič si vystoupí a jde si nakoupit. Mezitím se za ním tvoří fronta. Všichni klidně čekají, až na ně přijde řada. Nikdo netroubí a nespěchá. To by se v Česku stát nemohlo. Grazzi je na Maltě výraz poděkování. Je to jednoduché ale velmi důležité slovo, kterým lidem dáte najevo, že oceňujete jejich pomoc.

Moc nevařím, ale jednou za čas připravím bragoli - masové závitky, které jsou spolu s králičím gulášem našim národním jídlem. Občas si vzpomenu na krásné, tiché město s neuvěřitelnou historií - Mdina. Myslím, že jeho krásu berou tamní obyvatelé jako samozřejmost, protože jsou na ni zvyklí. Ale mně je tam vždy dobře. Kyselé zelí a Krjanská klobása je typicky slovinský pokrm, a ačkoli jsem se už ve velmi brzkém věku rozhodla nejíst maso, jedla jsem toto jídlo docela často.

Tehdy jsem to nenáviděla, ale když se mi dnes stýská, tak si ho rád uvařím. Kysané zelí ale kupuju na trhu, protože Němci jinak většinou jedí kyselé zelí ochucené vinným octem.

Život ve Slovinsku neplyne tak rychle, na nic se nespěchá. Lidi si dokážou udělat víc času pro svou rodinu. Taky tam není tolik důležité být dobře oblečen. Na druhou stranu je však německá byrokracie velmi efektivní. Člověk se musí prokousat hromadou papírů, ale když nakonec všechno opravdu vyplní a odevzdá, tak si může být jist, že se dočká odpovědi. A i když se věc neschválí, dostane alespoň vysvětlení, proč se tak nestalo. Ve Slovinsku mnohdy ani samotné úřady nevědí, co je třeba udělat, a i když je všechno správně, tak se podklady často ztratí.

Nejvíc mi ze Slovinska chybí Radovna, protože tam stojí naše chata. Není tam elektřina, signál mobilních telefonů ani tekoucí voda. Radovna leží v Národním parku Triglav Triglav je nejvyšší hora Slovinska. Radovna je také jméno řeky, která protéká stejnojmenným údolím kolem naší chaty. Ta nádherná čistá příroda, kterou dneska skoro nikde už nenajdete, klid, čerstvý vzduch a žádné technologie….

Proto mi Radovna tolik schází. Chybí mi lavička na zahradě mých rodičů. Z té lavičky je vidět celá zahrada, celý den tam svítí slunce, večer létají netopýři a ve dne je tam naše kočka a ptáci. Ať je léto nebo zima, ten pohled, ten klid a všechno to hemžení přírody je prostě nádhera a člověka to vrací nohama na zem. Když se mi stýská po domově a je ráno, tak si udělám palačinky s meruňkovou marmeládou.

Mimochodem — když v Německu řeknu Palatschinken palačinky , zní to některým lidem jako Schinken šunka , ale se šunkou to fakt nemá nic společného. To slovo by lidi měli znát, je přece trapné, když si to musejí nechat vysvětlovat. Když mě stesk po domově přepadne v poledne, tak si uvařím švestkové knedlíky. Při večerním stesku smažím řízky. Ale nikdy nedělám všechno najednou. Největší rozdíl oproti Německu vidím v tradici. V Rakousku by lidi nejradši nechali všechno při starém. Tradici považují za velmi důležitou.

Období monarchie je vychvalováno, a kdyby to bylo možné, mnozí by si ho přáli zpět. V Německu, obzvlášť v Berlíně, naopak neustále přicházejí samé novoty a inovace, že to člověk ani nestíhá sledovat.

Häusltschick nadávka určená opilcům, mám pocit, že horší snad ani neexistuje anebo owi , eini , ummi , aufi , do dolů, dovnitř, přes, nahoru, tady. Zobraz mapu ubytování v soukromí v kraji Vysočina. Ubytování v soukromí v kraji Vysočina priváty Jste zde: Penzion s restaurací přímo v areálu.

Autobusová zastávka m. Ve Škrdlovicích je fotbalové hřiště i minigolf. U Velkého Dářka je naučná stezka, rašeliniště i možnost koupání. Nově zrekonstruované studio s moderně zařízenými 2-lůžkovými pokoji. V každém pokoji je velká manželská postel, křesílka, stolek, TV a vlastní soc. Ve studiu je jídelna, kuchyňka s lednicí, varnou deskou, mikrovlnkou, varnou konvicí, myčkou nádobí a nádobím , zastřešené atrium se zavěšenou houpačkou, křesílky a výhledem do zahrady , otevřená galerie skla, WiFi, úschovna lyží a kol.

Za poplatek privátní masážní vířivka a infrasauna. Udržovaná zahrada s bazénem, lehátky a posezením pod pergolou. Parkování v zavřeném dvoře. Pobyt zde není určen pro rodiny s dětmi. Pobyt s domácími mazlíčky není možný. Oběd nebo večeře v sousedním penzionu Kč.

Ceny jsou konečné včetně rekreačního poplatku, povlečení, energií i využívání bazénu a platné při pobytech na 2 a více nocí. Na okraji Bystřice nad Pernštejnem na Českomoravské vysočině, 2 km od centra města. Farma Eden a skanzen Horácká vesnice 2 km. Vlakové nádraží 2,3 km spojení do Brna i do Žďáru nad Sázavou.

V blízkém okolí leží pohádkový gotický hrad Pernštejn, řada zřícenin, Vírská přehrada s mohutnou hrází, rozhledna Karasín. Značené cyklostezky, běžkařské stopy, 6 sjezdovek km. Kuchyně je plně zařízená sklokeramická varná deska, mikrovlnka s grilem, lednice, rychlovarná konvice, kávovar atd. Rozlehlá zahrada s ovocným sadem, posezení pod pergolou s grilem, úschovna kol a lyží. K zapůjčení petangue, šipky.

Parkování zdarma před domem. Ideální pro rodiny s dětmi, skupiny cyklistů, turistů, houbařů i lyžařů. Ceny jsou konečné včetně všech poplatků, energií, povlečení i ručníků a platné celoročně. V Třešti na Vysočině, v okrajové části města. Od zastávky m, obchod m, restaurace m. V zimě 3 lyžařské vleky do vzdálenosti 15 km, dobré podmínky na běžky.

Apartmány jsou kompletně zařízené včetně vybavené kuchyně, ledničky, televize, koupelny, WC, povlečení. Možnost ubytování se psem. K dispozici je dětská postýlka. Ceny jsou konečné včetně všech poplatků i povlečení a platí i při ubytování jen 1 osoby v apartmánu.

V klidném prostředí na okraji Nového Města na Moravě, avšak jen m od náměstí v centru města. Vhodné východisko pro běžkování, turistiku nebo cykloturistiku.

Nové městské lázně se saunou a fitcentrem m. Supermarket Lidl m. Vlaková stanice Nové Město na Moravě m. Horácké muzeum a Horácká galerie 1 km. Přírodní koupaliště 3 km. Sjezdovka Harusův kopec 3 km. Areál pro běžecké lyžování a biatlon Vysočina Arena 4 km. Ve Žďáře nad Sázavou krásná miniaturní železnice v Domě kultury. Hrad Pernštejn 30 km. Golfové hřiště Svratka 22 km. Apartmán pro osoby v podkroví menšího bytového domu se samostatným vchodem, s plochou 40 m2.

Život ve Finsku a Německu je podle mého názoru relativně podobný. V Německu je ale určitě o něco tepleji než ve Finsku. A taky je tu levnější jídlo! Co je ve Finsku jiné, je to, že například na univerzitě je zcela běžné si s učiteli tykat. Tady v Německu si studenti s učiteli většinou vykají, ale mám tady v Göttingenu pár kurzů, kde je nás tak málo, že si tam taky všichni tykáme.

Obecně je vykání ve Finsku celkem raritou, i mimo univerzitu. Co je ve Finsku ještě odlišné, je saunování! Ve Finsku téměř neexistují sauny, kde se muži a ženy saunovali společně nazí. To Finové dělají jen, když jsou rodinní příbuzní nebo přátelé. S cizími lidimi se saunujeme oblečení v plavkách nebo muži a ženy zvlášť. Pokud mám doporučit něco z mé kultury, byla by to hudba skupiny Noitalinna huraa!

Je to sice stará hudba, ale pořád hodně dobrá. Když se mi stýská po domově, vařím si ráno ovesnou kaši, která se podává s babiččinou domácí lingonsylt brusinková marmeláda. To jsem jedla skoro celý můj život k snídani. Das Wort lingon je podle mého názoru jedno z nejkrásnějších švédských slov. Krásně zní, chutná sladkokysele a po domově.

Brusinky, ze kterých se dělá babiččina brusinková marmeláda, se sbírají v oblasti Hälsingland. Do Německa jsem odešla v červenci za láskou. Strávila jsem hodně času v čekárnách na různých úřadech, což je ve Švédsku dost ojedinělé. Ve Švédsku se toho hodně dá vyřídit telefonicky.

V Německu je nutné se dostavit osobně. Naštěstí tam vždycky mívají hezké pokojové rostliny, na které se dívám, zatímco čekám. Nejradši bych celý den jedla kohuke.

To jsou takové tvarohové tyčinky, které si člověk bohužel nemůže jen tak snadno připravit sám. Ale tradiční hrachová polévka při stesku po domově většinou taky pomůže. Nejvíc mi chybí Tallinn — prostě jako město, hlavně jeho kavárny, ulice, ale taky tramvaje.

Lidi v Estonsku jsou pro mě úplně jiní než v Německu. I když se v Německu cítím velmi dobře, vnímám komunikaci v Estonsku — hlavně mezi přáteli a známými — jako mnohem upřímnější a uvolněnější.

Líbí se mi taky, že Estonci mají smysl pro rozlišování mezi rezervovaností a vlídností. Líbí se mi myšlenka, že umění je v estonštině chápáno jako výraz něčeho bytostného, přirozeného.

Ze slovního kmene loom živočich nebo taky bytost jsou odvozena slova jako looming , loominguline , loomulik umění, umělecký, přirozený. Estonci jsou národ, který rád zpívá a tančí. Přijeďte se sami přesvědčit do Tallinnu, například na estonské svátky písní Laulupidu — ty nadchnou snad opravdu každého! Jūrmala v Rižském zálivu je nádherné místo, kam bych se vždycky chtěla vracet.

Často se mi stýská po šumění přírody, která je v Lotyšsku tak zvláštní — les, Baltské moře, pole Když si chci doma vytvořit trochu lotyšské atmosféry, otevřu si konzervu lotyšských šprotů, které se v Německu dají koupit v ruském obchodě. Jinak si prostě uvařím brambory s tvarohem a k tomu si dám slanečka. Tvaroh kupuju taky v ruském obchodě, protože německý tvaroh chutná úplně jinak.

Vzhledem k tomu, že často přicházím do styku s lidmi z různých zemí a z velice rozdílného sociálního, kulturního a náboženského prostředí, je pro mě osobně největším rozdílem oproti Lotyšsku multikulturnost v Německu, což vnímám jako velice pozitivní věc. Jinak se v Německu cítím tak nějak bezpečněji, což samozřejmě souvisí s nejnovějšími událostmi na Ukrajině. Ale taky sociální jistota je v Německu větší než v Lotyšsku.

Saule, Pērkons, Daugava je nejoblíbenější písnička lotyšského svátku písní a tanců, který se koná každých pět let už od roku a je zařazen na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Píseň se zpívá sborově na závěrečném večeru celého festivalu. Když tu píseň slyším, tak mi skoro vždycky vyhrknou slzy. Snažím se, aby se mi po domově nestýskalo, ale někdy se mi stýská po lotyšském jídle.

Tady v Německu se dá skoro všechno koupit, proto si často vařím lotyšská jídla. Cítím se pak víc jako doma. Často dělám salát nebo různé zeleninové polévky. Nakrájím rajčata, okurku, čerstvý kopr a přidám turecký nebo řecký jogurt, který se tu dá koupit postrádám tu velmi zakysanou smetanu, kterou v Lotyšsku hodně jíme, ale nemůžu tu najít nic podobného. Postrádám tu taky kvalitní maso nebo ryby, protože to je tady v Německu hodně drahé.

Mám hodně ráda sladké a tady v Německu mají skvělou zmrzlinu. Stýská se mi po domově, po obyčejných věcech — po mé rodině a mé kočce. Chybí mi taky místa, která dobře znám: Ale snažím se tolik nemyslet na to, co mi chybí a snažím se soustředit na to, co můžu vidět nového a užít si to tady v Německu. V Německu má všechno svůj systém a řád. Když se chci například rychle s někým domluvit na setkání — s nějakým úředníkem nebo profesorem, všechno to dlouho trvá.

Nic se nedá dělat spontánně. Taky s mými spolužáky na akademii musíme všechno hodně dopředu plánovat, pokud chceme, aby se všichni mohli zúčastnit. Vztahy tu fungují hlavně přes internet. Dlouho jsem přemýšlela, jaké slovo z mého mateřského jazyka má pro mě zvláštní význam. Vyrostla jsem totiž ve vícejazyčném prostředí.

Moje maminka je Polka, táta Rus. Narodila jsme se v Litvě, kde jsem také vyrostla. Přesto jsem vybrala litevské slovo: Toto slovo se dá přeložit jako domov nebo vlast, ale ani jeden překlad není úplně přesný. Gimtinė je místo, kde se člověk narodil, je odvozeno od latinského slova gimti narozen.

Gimtinė může být země, město, vesnice. Ale rozhodně to nemá nic společného s oficiálním místem narození. Gimtinė popisuje takový ten vnitřní pocit a lásku, které člověk spojuje s místem, kde se narodil a vyrostl. Jsem napůl Ruska a napůl Polka, mé tradice a myšlení jsou tedy spíš podobné těm ruským nebo polským. Ale přesto bych se v Rusku i v Polsku cítila cizí, protože země, ve které jsem se narodila, je Litva.

Nehledě na kulturní, politické, jazykové a historické odlišnosti, mým Gimtinė bude už navždy Litva. Toto slovo je důležité hlavně proto, že jeho význam je hlubší, není to pouhý popis místa, ke kterému člověk oficiální patří.

Je to typická litevská píseň související se slovem Gimtinė. Po maturitě v Polsku jsem se přestěhovala do Erfurtu a začala jsem zde studovat na Odborné vysoké škole fyzioterapie. Potom jsem našla práci jako fyzioterapeutka v Baden-Badenu, kde jsem byla tři roky. Pak jsem se seznámila s mým dnes už mužem a přestěhovala jsem se za ním do Neckarsulmu. Díky technickému rozvoji je život v Evropě svobodný a bez hranic. Pro mladé lidi není rozdíl mezi jednotlivými státy dnes už nijak obrovský.

Ale život v Polsku stále ještě silně ovlivňují tradice, které v Německu už dávno upadly v zapomnění. Líbí se mi, že rodiče v Polsku na tradice kladou takový velký důraz a důsledně je předávají svým dětem.

V němčině jsem zatím neobjevila žádný vhodný výraz pro slovo pohoda , které popisuje pocit, že je vám prostě fajn. Když třeba sedím s někým na sluníčku a vychutnávám si první paprsky, mám často chuť ho použít. Když se mi stýská po Česku, udělám si smaženky. Doma jsem je prakticky nejedla, ale v Berlíně jsem si je udělala už víckrát. Samozřejmě že jsem si k nim dala české pivo, které je tady všude k dostání.

Smaženky mi nějak připomínají doby studia. Tehdy jsem je vždycky vídala v bufetu na škole Bufet u Platóna , ale nikdy jsem si je neobjednala. Velký rozdíl mezi Německem a Českou republikou je v kvalitě potravin, o které se začíná v Česku víc mluvit až teď. Největší rozdíl ale vidím v kvalitě života.

V Německu se nehledí jenom na to, kolik kdo vydělává, ale vždycky jde i o to, jak se člověku přitom opravdu vede. Stýská se mi po pražské čtvrti Vršovice, se kterou si spojuju spoustu přátelství a hezkých vzpomínek. A taky postrádám pražskou Náplavku u Vltavy, která je přes léto prostě nepřekonatelná. Tuhle písničku poslouchám vždycky, když se mi stýská po domově. Je to skvělá muzika a kromě toho jsou v klipu vidět skoro všechna moje oblíbená místa v Praze.

Chýbajú mi klasické bryndzové halušky, ktoré však nevarím, lebo tu nedostanem bryndzu. Chýbajú mi tiež lokše, ktoré sa robia zo zemiakov, sú na mňa však príliš zložité, preto som rád, že ma nimi zásobuje moja babka, ktorá je v tomto ohľade veľká odborníčka.

Bývam v Lipsku, v pomerne rovinatej oblasti. Chýbajú mi teda najmä kopčeky, na aké som bol zvyknutý z Bratislavy. Na úpätí svahov vinice, vyššie bukové porasty, v ktorých možno občas nájsť ostrovčeky jedlých gaštanov. A úplne hore, na vrcholoch mnohých kopčekov som sa zvykol tešiť z kôp bieleho kamenia, zakrpatených dubov, voňavého porastu materinej dúšky a výhľadov do Podunajskej nížiny.

Najväčší rozdiel je v organizovanosti života v Nemecku a v dezorganizácii Slovenska, ktorá, zdá sa mi, skôr časom narastá. Odráža sa to najmä v obraze verejných priestorov, v tom, že v Nemecku sa opravujú zväčša celé budovy, resp. Najradšej mám filmy a knihy odkazujúce na konkrétne krajiny, územia, mestá. Taký trocha iný , pretože nemecký, pohľad na históriu a súčasnosť Piešťan.

Je mi zrejme blízka i preto, že som ju preložil do slovenčiny. Sem do Berlína som prišla pracovne, ale už tu nielen pracujem, ale tu aj žijem. Mám tu aj jednu veľmi dobrú českú kamarátku, spoznali sme sa, ako som prišla do Berlína a sme najlepšie kamarátky.

Dá sa povedať, že je ako môj tieň. Vždy je pri mne, aj keď sa smejem, aj keď plačem a najmä vtedy, keď ju najviac potrebujem. Nevymenila by som ju za nič na svete. Preto si myslím, že neexistuje žiadne slovo, ktoré by mali Česi rozhodne vedieť. Všetci ľudia by na tomto svete mali vedieť chápať druhých a hlavne jeden druhému pomáhať. Jedlo mi moc nechýba, lebo si stále varím slovenské jedlá.

Dala by som si sviečkovú, lebo tú nevie variť každý, ale na ňu prídem radšej niekedy do Česka. Jedine, čo mi chýba, sú hory a príroda v miestach, kde som vyrastala.

Mám veľmi rada prírodu, spev vtákov a pohodu v lese. To sa oproti tomu, kde teraz žijem v Berlíne, nedá porovnať. Tu je veľký ruch, žiadna príroda, zrýchlený život, nemám niekedy čas ani na sama na seba, ale momentálne mám dobrú prácu — začala som podnikať.

Otvorila som si second handový butik a je to práca, o ktorej som vždy snívala a ktorá ma napĺňa. Rozdiel medzi životom tu a na Slovenku, je v tom, že všetko mám, všetko si môžem kúpiť, ale moja duša je trochu prázdna, chýba mi hlavne moja rodina.

Před nedávnem jsem ukončila studium, a proto nyní hledám práci, respektive praktikum. Do Řezna mě zavály láska a studium. V Německu, a to hlavně v Řezně, bych ale chtěla zůstat i v budoucnu. Velkoměsta se mi dnes totiž zamlouvají spíš jako turistický cíl, žít každodenní život bych tam nechtěla. Po Budapešti se mi ale stýská, protože je to překrásné město, kde si můžete užít spoustu zábavy — v kulinárním i kulturním smyslu, ale také všemožně jinak. Kromě toho tam mám hodně přátel, které ráda navštěvuju.

Maďaři mají jinou náturu. Jsou podle mě celkově příjemnější, otevřenější a uvolněnější. V Německu je ale lepší infrastruktura a hospodářství. Přátelé mi vyprávějí, že je v Maďarsku mnohem méně pracovních míst. A jinak postavený je i navzdory členství v EU politický a právní systém. V Maďarsku kupříkladu neexistují skutečně nezávislé správní soudy a v parlamentu nesedí opravdová opozice, která by se dokázala postavit Orbánovi.

Alespoň že má Maďarsko lepší počasí. To si ale mezi sebou neříkají jen zamilovaní, říká se to i přátelům a rodině. Pro mě osobně je také významné rumunské slovo muzica , tedy hudba. Na jedné straně považuji za důležité klást důraz na mezilidské vztahy a projevovat city. Na straně druhé jde o city také v hudbě, je v ní cítit smutek i melancholie.

Láska ale všechno zhojí a je pro mě moc důležitá. Stýská se mi po různých místech v Bukurešti, po velkých parcích a gastronomii či po centru města a tamějším životě, po temperamentu lidí a po otevřenosti, s níž poznávají nové.

Když je mi smutno, dám si ráda salata de vinete , což je lilkový salát. To je typický rumunský pokrm. Připomíná mi časy, které jsem strávila v Rumunsku se svými známými, přáteli či s rodinou. Největší rozdíl, který hovoří pro Německo, jsou řád, pravidla a bezpečnost. U nás není právní stát ještě tak zakotvený. Na Rumunsku se mi naopak líbí, že se lidi víc zajímají o osobu než o její postavení, mám také ráda rumunský temperament a otevřenost, která vede k čestnému a přímému jednání, aniž by někoho urážela.

Kromě toho eleganci v módě, styl výchovy a chování mezi přáteli. Nejsem moc dobrý kuchař, jím spíš obyčejná jídla. Když se mi zasteskne, uvařím si panagjurischte ei. To je omeleta, ale vejce se nepřipravují na pánvi, pouze se uvaří ve vodě. Pak se posypou fetou, paprikou a zakapou olivovým olejem. A když mě popadne dekadentní nálada, přidám ještě oříšky kešu. Stýská se mi po domě, kde jsem trávil s prarodiči letní prázdniny.

Nachází se v malé vesnici na severovýchodě Bulharska. To místo je dnes opuštěné a z domu je ruina, nebyl jsem tam už 18 let. Někdy se mi taky zasteskne po švýcarském městě Neuchâtel, kam jsme se s rodiči přestěhovali, když mi bylo 11, a kde rodiče dodnes žijí.

Neuchâtel navštěvuju naproti tomu relativně často. V Německu na rozdíl od Bulharska funguje politický i právní systém, politici nejednají pouze s vidinou osobního prospěchu. Izraelský hudebník Avi Avital hraje na mandolínu vlastní úpravu jednoho bulharského lidového tance. Je to moje oblíbená verze této melodie. Aviho Avitala jsem náhodou zažil před několika měsíci na koncertě v Berlíně. Nejvíc mi chybí řecké pláže a moře.

Příroda je v Řecku svými rozměry vůči člověku přívětivější než v Německu nebo v USA, kde jsem také šest let žila. V Řecku jsou stromy menší, je úžasné, když můžete cítit písek na holé kůži, a moře je tak teplé, že se v něm můžete koupat klidně i dvě hodiny.

To tady v Německu nejde. Ve středomoří jsou lidé emocionálnější. Tady lidé berou logiku moc vážně. I fyzici jsou tady v Německu takoví. Ale člověk svět nemůže vnímat pouze rozumem. I ve fyzice vám pomůže, když se neomezujete jen na rácio. Člověk potřebuje také intuici. Narodil jsem se i vyrůstal v Německu, přesněji řečeno v Bayreuthu. Moji rodiče přišli do Německa před 42 lety jako gastarbeiteři. Stejně jako mnozí další žijí i moji rodiče mezi dvěma zeměmi a většinu rodiny zanechali ve vzdálené domovině.

Do Magdeburku jsem odešel na studia. Když si vzpomenu na Chorvatsko, zasteskne se mi po tom, jak jsem sedával na klíně u dědy Slavka. Mlinci je druh těstovinového těsta, které se po přivedení k varu překládá do pánve anebo do trouby a krátce se z obou stran smaží či peče. Podává se s vláčným kukuřičným chlebem, ale musí to být chléb mojí chorvatské tetičky. Ten tedy nemívám pořád, ale když ho mám, hned se po něm zapráší. V mrazáku zatím nikdy neskončil.

Zpěvák Kemal Monteno je synem Itala a Bosňanky. Život na Maltě je klidnější a uvolněnější než v Česku. Lidé si tam víc užívají života - jídla, počasí, pláže. Všechno je tam pohodovější. V mém městě je pekárna, do které vede úzká ulička, do které se nevejdou dvě auta vedle sebe. Tak tam vždy přijede jedno auto, pan řidič si vystoupí a jde si nakoupit. Mezitím se za ním tvoří fronta. Všichni klidně čekají, až na ně přijde řada. Nikdo netroubí a nespěchá. To by se v Česku stát nemohlo. Grazzi je na Maltě výraz poděkování.

Je to jednoduché ale velmi důležité slovo, kterým lidem dáte najevo, že oceňujete jejich pomoc. Moc nevařím, ale jednou za čas připravím bragoli - masové závitky, které jsou spolu s králičím gulášem našim národním jídlem. Občas si vzpomenu na krásné, tiché město s neuvěřitelnou historií - Mdina. Myslím, že jeho krásu berou tamní obyvatelé jako samozřejmost, protože jsou na ni zvyklí. Ale mně je tam vždy dobře. Kyselé zelí a Krjanská klobása je typicky slovinský pokrm, a ačkoli jsem se už ve velmi brzkém věku rozhodla nejíst maso, jedla jsem toto jídlo docela často.

Tehdy jsem to nenáviděla, ale když se mi dnes stýská, tak si ho rád uvařím. Kysané zelí ale kupuju na trhu, protože Němci jinak většinou jedí kyselé zelí ochucené vinným octem. Život ve Slovinsku neplyne tak rychle, na nic se nespěchá.

Lidi si dokážou udělat víc času pro svou rodinu. Taky tam není tolik důležité být dobře oblečen. Na druhou stranu je však německá byrokracie velmi efektivní. Člověk se musí prokousat hromadou papírů, ale když nakonec všechno opravdu vyplní a odevzdá, tak si může být jist, že se dočká odpovědi.

A i když se věc neschválí, dostane alespoň vysvětlení, proč se tak nestalo. Ve Slovinsku mnohdy ani samotné úřady nevědí, co je třeba udělat, a i když je všechno správně, tak se podklady často ztratí. Nejvíc mi ze Slovinska chybí Radovna, protože tam stojí naše chata.

Není tam elektřina, signál mobilních telefonů ani tekoucí voda. Radovna leží v Národním parku Triglav Triglav je nejvyšší hora Slovinska. Radovna je také jméno řeky, která protéká stejnojmenným údolím kolem naší chaty.

Ta nádherná čistá příroda, kterou dneska skoro nikde už nenajdete, klid, čerstvý vzduch a žádné technologie…. Proto mi Radovna tolik schází. Chybí mi lavička na zahradě mých rodičů. Z té lavičky je vidět celá zahrada, celý den tam svítí slunce, večer létají netopýři a ve dne je tam naše kočka a ptáci. Ať je léto nebo zima, ten pohled, ten klid a všechno to hemžení přírody je prostě nádhera a člověka to vrací nohama na zem. Když se mi stýská po domově a je ráno, tak si udělám palačinky s meruňkovou marmeládou.

Mimochodem — když v Německu řeknu Palatschinken palačinky , zní to některým lidem jako Schinken šunka , ale se šunkou to fakt nemá nic společného. To slovo by lidi měli znát, je přece trapné, když si to musejí nechat vysvětlovat.

Když mě stesk po domově přepadne v poledne, tak si uvařím švestkové knedlíky. Při večerním stesku smažím řízky. Ale nikdy nedělám všechno najednou. Největší rozdíl oproti Německu vidím v tradici. V Rakousku by lidi nejradši nechali všechno při starém. Tradici považují za velmi důležitou. Období monarchie je vychvalováno, a kdyby to bylo možné, mnozí by si ho přáli zpět. V Německu, obzvlášť v Berlíně, naopak neustále přicházejí samé novoty a inovace, že to člověk ani nestíhá sledovat. Häusltschick nadávka určená opilcům, mám pocit, že horší snad ani neexistuje anebo owi , eini , ummi , aufi , do dolů, dovnitř, přes, nahoru, tady.

Vhodné východisko pro běžkování, turistiku nebo cykloturistiku. Nové městské lázně se saunou a fitcentrem m. Supermarket Lidl m. Vlaková stanice Nové Město na Moravě m. Horácké muzeum a Horácká galerie 1 km. Přírodní koupaliště 3 km. Sjezdovka Harusův kopec 3 km. Areál pro běžecké lyžování a biatlon Vysočina Arena 4 km.

Ve Žďáře nad Sázavou krásná miniaturní železnice v Domě kultury. Hrad Pernštejn 30 km. Golfové hřiště Svratka 22 km. Apartmán pro osoby v podkroví menšího bytového domu se samostatným vchodem, s plochou 40 m2. V apartmánu je perfektně vybavená kuchyň včetně velké lednice, mrazničky a jídelního stolu , plochá TV, koupelna sprchový kout , manželská postel a rozkládací pohovka 2 osoby.

WiFi připojení k internetu. U domu je zahrada s možností grilování a parkování zdarma. Ceny jsou konečné včetně všech poplatků, povlečení i energií a platí při ubytování 2 a více osob v apartmánu.

Na okraji historického centra Jihlavy, m od hlavního Masarykova náměstí. Autobusové nádraží m, vlakové nádraží Jihlava-město 1,2 km. Samostatný 5-lůžkový apartmán byt. V apartmánu jsou tři pokoje 1x1, 2x2 lůžka , kuchyň, moderní koupelna, samostatné WC. K dispozici je Internet, Wi-Fi, fén i žehlička. Apartmán se pronajímá pouze přes léto v měsících Apartmán se pronajímá vždy jako celek. Ceny jsou konečné včetně povlečení, rekreačního poplatku i energií. Na okraji Hartvíkovic, rekreační obce v těsném sousedství Dalešické přehradní nádrže.

Hráz Dalešické přehrady u nedaleké obce Kramolín je nejvyšší sypanou hrází v ČR. Přehrada je dlouhá 22 km a je obklopena rozsáhlým lesním komplexem s možností turistiky a houbaření. Podél levého břehu vede značená vyhlídková trasa. Zrekonstruovaná chalupa bývalý hostinec pro 6 osob. K ubytování hostů je určena polovina objektu, která tvoří samostatnou obytnou jednotku s vlastním vchodem. K pronájmu patří i vyhrazená část zahrady s možností posezení i použití otevřeného ohně.

Pro projížďky po přehradě a rybaření je k dispozici loďka. Hostům jsou k dispozici 2 obytné místnosti, kuchyňka, koupelna s tekoucí teplou vodou a WC. V chladnějším období je možnost přitápění. Povlečení i spotřeba vody je v ceně. V blízkosti je hipo a cyklo stezka. Obchod a restaurace 2 km. Dva rybníky 2 km koupání. Celoročně obyvatelná stará vesnická chalupa z kamenného zdiva v areálu rodinné farmy.

V podkroví chalupy jsou dvě ložnice, v přízemí je koupelna s WC, kuchyň a ložnice s dvojlůžkem. V zimě si můžete zatopit v litinových kamnech. Hostům slouží vlastní zatravněný pozemek se zděným venkovním posezením s krbem. Pro děti je trampolína, nafukovací bazén, houpací lodička a pískoviště s kuchyňkou.

Hosté si mohou vypůjčit nafukovací kánoi - Pálavu. Na farmě se chovají ovce a koně. Možnost projížděk na koni za poplatek. Léto měsíce 07,

Pro mě osobně je také významné rumunské slovo muzica spoutana privaty vysocina, tedy hudba. Ve Finsku mám nejraději region Archipel v západní části Finska. Supermarket Lidl m. Chybí mi spíš lidi, mejdany a humor, srdečnost. Člověk se musí prokousat hromadou papírů, ale když nakonec všechno opravdu vyplní a odevzdá, tak si může být jist, že se dočká odpovědi. Jūrmala v Rižském zálivu je nádherné místo, kam bych se vždycky chtěla vracet. Bývají to takové trochu jiné rozhovory.

Spoutana privaty vysocina

Spoutana privaty vysocina

: Spoutana privaty vysocina

Sex ve škole erotické masáže olomouc V podkroví chalupy jsou dvě ložnice, v přízemí je koupelna s WC, kuchyň a ložnice s dvojlůžkem. Ceny jsou konečné včetně všech poplatků, povlečení i energií a platí při ubytování 2 a více osob v apartmánu. Aitor se chce naučit německy a posléze zde absolvovat magisterský studijní program. Tak mi říkala moje babička, když mě chtěla poškádlit. Udržovaná zahrada s bazénem, lehátky a posezením pod pergolou.
KUNDICKA SEX VE TRECH 293
Spoutana privaty vysocina Lesba cz ester ladova

Tags: